Soumrak dinosaurů

Stalo se módou sezony vzájemně se neposlouchat, ale odposlouchávat. Na tom by konec konců nebylo vcelku zase až tak nic špatného. Vždyť jsou-li myšlenky čisté a průzračné, nechť jim naslouchá kdo chce. Horší však je, když se pouze přihlouple plká a ještě se to považuje za státotvorné. A pak běda dostanou-li se tyto neotřelé řečičky mezi prostý lid. Ten sice žádá chlebu a her, otázka však je zda-li právě v této podobě.

Ono to pak velmi rychle omrzí. A je jedno čí mazlivý hlásek se z multimédií právě line, zda Mazánka s Kolibříkem, či blondýny po koupeli v sedmi lahvích těžkého francouzského vína. Vyjde to na jedno. Pro člověka, kterému nezbývá nic jiného než denně dojíždět do práce a pak doma získávat tento pochybný zpravodajský bonus, tak nastává pocit velké frustrace, směřující od pobaveného údivu k vzteku a postupné rezignaci.

Původní myšlenka, stará již téměř před čtvt století, byla dobrá. Nutno rychle a zběsile(čím rychleji a zběsileji, tím lépe) překonat zátěž prvobytně plánovitého řízení ekonomiky rukou neviditelného, leč všemocného trhu. Na těchto principech vznikla přerodem technokratického jádra Občanského fóra strana ODS. Rychle a nadšeně se postavila proti jakémukoliv jinému programu, neboť cokoli jiného bylo bolševické a rudé a zavánělo to starými strukturami. Myšlenky jasné budoucnosti, byť již jiné barvy, byly nadějné a snad právě proto byli mnozí ochotni přehlédnout jisté, rádoby drobné dětské nemoci. Z těch se, nijak neléčených, pomalu a jistě rozrůstala epidemie. Epidemie moci a korupce, úspěchu za každou cenu. Tehdy ještě progresivní ODS přežila vlastní sarajevský atentát. Myšlenky transformace a tržního modelu hospodářství byly pořád ještě silnější, zvlášť když se jich chopila mladá nastupující generace 30-tníků v řadách modré strany. Jenže hlasy po mytí rukou sílily.

A tak přišlo vítězství ČSSD v čele s Milošem Zemanem. Ten kdo očekával nějakou tu prudkou sprchu byl rychle sám osprchován realitou. Neboť k tomu - v klidu vládnout, nestačí jen dobré úmysly, ale pevní spojenci. A tak pragmatický vůdce z prachu vzkříšené ČSSD uzavřel opoziční smlouvu se svým protivníkem. Bůh se spojil s ďáblem. Hezky v klidu. Pravda pro ODS nezbyly žádné velké a důležité vládní posty, ale za to ty pěkně v teple v zákulisí. Míst ve správních radách a na jiných podobných židličkách bylo víc než než dost. V zájmu klidu, míru a všeobecné prosperity.

Zkrátka a dobře - vzniklo nejpokřivenější odbobí moderních dějin našeho státu. A ta moc chutnala všem. Jedni rádoby panovali a myli ruce, ale jen do té doby, než do té vany spadl vlastní muž - tehdejší minsitr financí Svoboda. Pak byl klid. Ti druzí se rychle naučili jak v tom chodit. Že ona vlastně opravdu ruka ruku myje, a jedno pak jakou, že barvu má. Bonmoty mistra Zemana se rychle omrzely a filištýni typu Grégra, Kavana, Fencla v jednom šiku se Šloufem přestali být zajímaví. Přesto, ale ČSSD svoji pozici uhájila.

Ale tu se starý prognostik zase jednou pořádně zmýlil. Jím ustavené nástupnické generaci, již nestačily jen vize a myšlenky. Mamon dostal opět přednost. A tak ambiciózní strojvůdce spolu se svou můzou z poslaneckého bufetu, vyhodil ze sedla poctivého, leč chladného úředníka Špidlu. A nádavkem i svého stranického otce Miloše Zemana v neslavné prezidentské volbě. A kolotoč peněz se roztočil opět na plné obrátky. Kdo nenastavil kapsy nebyl in. Říkalo se, že pro Standu bylo dobré vše. Od propisky až po byty, a jiné hodnoty. Máš-li v kapsách dost, pak inu proč neskončit. Zvlášť když to jinak ani nejde. Na to přijel buldozer.

Jiří Paroubek se do díla pustil s vervou sobě vlastní. S ODS s Mirkem Topolánkem v čele na sebe štěkali jako psi. Jenže co se škádlivá rádo se ve skutečnosti mívá. A tu počala klíčit myšlenka upevnění moci dvou velkých a mocných stran. Co je šušky, to je hušky. K tomu občas nějací ti lidovci či zelení. Nechť duch demokracie se jakoby ještě nad naší krajinou vznáší.

Nic proti tomu. Myšlenka je to vcelku dobrá. Volič nemusí mnoho přemýšlet. Jednou ti, podruhé zase oni. Když to jde v USA, Německu či Velké Británii, proč ne u nás. No inu proto, že v těch zemích není tolik upovídaných Kolibříků a Mazánků a nepijí tam tolik těžkého francouzského vína. A pokud ano a pak musí sami rychle od válu (vždyť úleva na liesingu na auto pro němckého prezidenta je zanedbatelná prkotina).

Rozhovory, kterých jsme nyní svědky (a kolik jich asi ještě bude) jsou přece jen jistým znamením. Nastává konec dinosaurů. Možná si to ještě pánové Nečas a Sobotka nechtějí připustit, ale pevně věřím, že obě tyto strany, jejichž dosavadní činnost vyústila ve stávající reformy - nereformy, završené odposlechnutým bahnem, budou nakonec staženy samy ke dnu a jejich reprezentace, které již dosáhly maximální míry svého historického znemožnění, budou rychle zapomenuty. Zvlášť když idea rozpočtové odpovědnosti příliš nezabrala a platí jen pro vybrané. ODS tak vytrvale klesá ke dnu, veverky nepře(s)kočí už ani sebe sama, jen TOPka šalomounsky přešlapuje opodál.

Kdysi napsal jistý Antonín Zápotocký dílko (dnes již zapomenuté) "Vstanou noví bojovníci". Hádám, že nás nečeká nic jiného. Jen si přát aby měli trochu větší šmrnc a dokázali dát naději, že míra slušnosti a poctivosti není zbytečný pojem, a že třeba "láska a pravda"  začnou zase když už nevítězit, tak alespoň klíčit. Pak všem těm Bémům, Janouškům, Bártům, Kočím a Škárkům patří za tuto naději dík.