Pátek třináctého, kdysi a dnes.

Tak nás opět potká ono magické datum v kalendáři. Pátek a 13. k tomu. I když nebýt Šifry mistra Leonarda, asi bychom vůbec neušili pro právě pátek a ta třináctka k tomu vlastně smůlu přináší. A při tom je ten příběh natolil symbolický i pro naši dnešní českou realitu.

To ještě v dobách příšerně temného středověku došla jistému francouzskému králi a jistému papeži trpělivost s jejich věřiteli. Bodejť. Žít na úrovni to je kumšt, hlavně když to stojí co to stojí. Především někoho druhého (a to byl prosím teprve středověk). Jenže to všechno stálo právě Templáře, řád sice chudých rytířů Kristových, ale jinak řádu přemovitého, který své investice do hlav pomazaných a korunovaných rád investoval, aby vynášely. Dej kam dej, ber kde ber.

Jenže tentokrát se milí Templáři pořádně sekli. Dlužníci se semkli a právě v pátek 13., v době onoho příšerně temného středověku, své věřitele prostě a jednoduše urychleně pozatýkali a postupně pro jistotu upálili.

Vše odvál čas, pryč jsou templáři, pryč je i onen král i papež. Jen naše růžová realita malé dobré české kotliny přetrvává. Nakolik a komu změní letošní dubnová páteční 13. osud, těžko odhadovat. Jedním z těch nikoliv neznámých, však bude velký guru, muž ušlechtilého srdce, bezedné peněženky, ochránce všech potřebných poslanců a stranických bratří Vít Bárta.

Právě symbolicky (vlastně ono to mělo být už na Velký pátek, což je vlastně taky symbolické) vyvrcholí proces v údajné otázce úplatků či darů v papírových obálkách. Proces, který v jedněch vyvolával salvy smíchu, v jiných zase silné pocity dávení. Všichni by pak asi byli nejradějí hluchými, když museli vyslechnout přetajné a zbytečné nahrávky na úrovni dětí pomocné školy, jež se dle potřeby jednotlivých obhájců rojily jako houby po dešti.

Tak se tedy konečně dovíme zda dal nebo pouze půjčil! Těžko dopředu hádat. Zvláště u nás. Vždyť ono se zase ani nic moc nestalo. Politická kultura sice klesla na své nejhlubší dno (nebo proboha to ještě není dno?), bojovníci proti korupci a podlosti jsou obviněni z toho samého, vláda se potácí jako opilý derviš ve víru neschopnosti vládnout, jen oškubávat ty co za to nemůžou. Veletoče a překvapení tohoto ostudného procesu, ostudného nikoliv kvůli jeho průběhu, ale proto že k němu vůbec muselo dojít, tak snad dojdou konce. Státní zástupkyně se na závěr (že by jen pouhá beznaděj a bezradnost?) spokojila s podmíněným trestem. Taky dobré. Ono vlastně ani doživotní zákaz otravovat vzduch veřejného života ani nejde a sotuda se jaksi nepočítá.

Třeba se pletu. Ale mám pocit, že zítra vyjede od soudu někdo jako sv. Václav na bílém koni. Sice v plášti hnusu a ostudy, leč nevinný jak okvětní plátek lilie. Zkrátka, historie se opakuje a spravedlnost je poctivá, ale slepá. Rád bych se pletl.