Loď komediatů stále pluje.

Tajemka je rozluštěna. Okamžik na který všichni čekali víc jak měsíc, už je ten tam. Rozsudek v jedné z nejsledovanějších kauz (minuutu po minutě, slovo po slovu) je veřejně znám. V soudní síni se neobešel bez chvilokvých emocí, na ulicích a výrobních halách se však provoz nijak nezastavil.

Podmínka pro Víta Bártu a trest natvrdo pro Jaroslava Škárku lze komentovat různě. Nezávislý soud vynesl ortel a shledal oba politiky, že to z čeho byli obžalováni, udělali. Oba se na místě proti verdiktu odvolali, jak se dalo čekat. Je to jejich svobodné právo, a tak špína bude opět po čase stříkat. Jakoby zasažených bylo do teď málo. Holt v české politice žádná ostuda asi není tak veliká, aby nemohla být ještě větší.

Ať už bude mít tento rozsudek pro jeho jednotlivé aktéry i stranu Věcí veřejné (nedej pán bůh i pro strany jiné) jakékoliv důsledky, je třeba uznat, že je to v mladé historii této demokracie vlastně podruhé, kdy byl z korupce obžalován někdo z aktivně sloužících politiků s tím, že se zbaví všech možných imunit a celou svoji kauzu nechá dojít (víceméně dobrovolně) až k nezávislé soudní stolici a vyčká rozsudku. S vyjímkou ministra financí ČSSD Iva Svobody si nevzpomínám na žádného jiného. Věci veřejné z této pozitivní skutečnosti však již mnoho pozlátka vydolovat nemohou. Jejich míra sebereflexe klesla uplynulým časem pod nulovou hodnotu. Přepřáhnout kočího na kozlíku rozjetého dostavníku za pohlednou tvář Karolíny Peak je pozdě, neboť dostavník již nemá koho by vezl a kdo by na něj ještě na nějaké opuštěné zastávce čekal.

Co bude dál? Nic! Ono ani není co měnit. Zmizi-li tváře Víta Bárty a Radka Johna ze scény nebude to žádná nepřekonatelná ztráta pro nikoho. Vlastně už ani žádnou pořádnou funkci neměli. Snad jen vliv a moc.

Ostatní si s úlevou vydechnou. Vždyť to byli stejně blázni. My to sice u nás také děláme, ale narozdíl od nich o tom nahlas nehovoříme (nebo jak jste to říkal pane kníže). Je přece třeba spěchat dál, dva roky jsou krátká doba, preference nevalné, lékaři, důchodci, učitelé, odboráři, zlá výzva holešovská, dokonce i obec studentská, všichni proti nám.

A tak navzdory větru, navzdory bouři loď komediantů musí plout. Vždyť na Titanicu se také do poslední chvíle tančilo.