Lady in red

Kdyby si někdo dělal statistiku výskytu obrázků na zpravodajských serverech posledních dnů a hodin, na předních místech by se asi umístily fotky femme - fatal v elegantním červeném kostýmku uprostřed fádních černých obleků bafuňářů ODS. I to dokazuje, že Jana Nagyová se umí v patřičnou chvíli na sebe strhnout pozornost a zaujmout. Ostatně ty fotky by bez debaty mohly být ozdobou i většiny módních webů. Její kariéra (a zdá se, že i osud) je tolik podobný kariérám a osudům politických komet naší mladé demokracie, vzlétnuvších odnikud a tamtéž zapadnuvším.

Nečasova Lady in redwww.denik.cz

Kariéra mzdové účetní, která se dokázala vypracovat od obyčejné kalkulačky až na šéfku kabinetu premiéra České republiky je ukázkovým příběhem schopné ženy, jdoucí za svým cílem a snem. Zcela jistě ji na této cestě vzhůru nechyběla pracovitost, schopnost zorganizovat nemožné a spojovat nespojitelné, viditelné činiti neviditelným. Určitě to vše bylo spojeno s oddaností a loajalitou k svému šéfovi. Byla snad i je ženou, která dobře ví a ovládá své okolí, ví kdy má býti tou malou šedou myškou - hybatelkou v pozadí a kdy se ve světlech fotoaparátuů státi onou Lady in red.

Sebejistota a elegance "paní vrchní ředitelové", jak si dle zpravodajských serverů nechávala říkat, evidentně nechybí. Takovou pravou ruku si jistě přeje míti po své boku nejeden manažer. Co na tom, že časem pracovní vztah začne bulváru zadávat spekulace, že to nemusí být jen vztah pracovní. Konec konců, v otázkách nevěry celebrit, ať už ze světa umění či politiky není česká veřejnnost zase až tak upjatá. A přiznejme si chlapi mezi sebou, že bychom Janu Petru Nečasovi vlastně tak trochu záviděli, byla by-li to pravda. Všichni jsme lidé chybující.

Jenže ona i míra chyb a snažení má své limity. Při své pracovitosti a nasazení měla paní Nagyová tak trochu smůlu. Na vojenské zpravodajce a upjatost šéfa. A to v okamžiku kdy praskla na světlo boží výše jejich pracovních odměn. Inu koho nenaštve když má víc než vy. Avšak v tomhle případě je to přece jen jinak. Pokud je šéfová kabinetu natolik schopná, dře jako kůň, bez ohledu na osobní volno a jsou-li k tomu účelu i patřičné košer mzdové fondy, nechť je jak to je. Nechápu však proč by výše odměn jakéhokoliv státního zaměstnance jehož mzda je rozpočtena ze státu odvedených daní, měla býti tabu. Je-li navíc opravdu schopný a pro stát nepostradatelný. A pročpak ten co to prozradí má za to pikat.

Není divu, že pak začnou vznikat dohady, fámy a jiné spekulace, odkoho a za co, že ty penízky vlastně jsou. Na to zrovna jeden nemusí být bulvárním pisálkem. Co všechno si chtě - nechtě museli příslušníci ÚOOZ vyslechnout souběžně s vyšetřováním jiných kauz v telefonních hovorech za poslední rok, po zkušenostech z hovorů páně Janouška a Béma snad ani nechci vědět. K neštěstí pana premiéra asi dost na to, aby jeho pravá ruka (jak to zatím vypadá) byla odťata. Navíc je otázkou co za soukromou aktivitou s desetidenním sledováním premiérovy manželky vlastně bylo. Byla to jen přehnaná aktivita odpovědné úřednice o život blízkých svého nadřízeného, ženská zaslepenost, co jí dovolilo překročit své běžné pracovní povinnosti a zaúkolovat rozvědku? A co vedlo vrcholné představitele ministerstva obrany, zkušené zpravodajce, hrdiny - generály, členy bezpečnostní rady státu k porušení takovéto subordinace?

Zdánlivě je tento prohřešek s možným podezřením na vazby s kmotry Janouškem a Rittigem zcela banální a třeba i lidsky pochopitelný. Kdyby nevedl k otázce kdo u nás vlasně (a třeba i za co) úkolovat armádu a ta ochotně poslechne. Ať už je to jak chce je to selhání systému a hluboké manažerské selhání premiéra, který jako nadřízený je za činnost svého úřadu plně zodpovědný. Vše ostatní jsou výmluvy. V daném případě konala policie zcela správně. ostudou této země je někdo jiný. Jen to zatím nepochopil, nebo co hůř ani chápat nechce.

Lady in red byl pro zpěváka Chris de Burgha úspěšný celosvětový hit, ewergreen, píseň věčně zelená. Lady in red pro Petra Nečase byla snad dobrou oporou v cestě za kariérou, leč nestala se melodií večně zelenou, ale spíše stále hlasitěji vyzvánějícím umíráčkem jedné politické kariéry.