Podvody s globálním oteplováním

Vzestup člověka je spojen s obdobím poslední doby meziledové (geologické období holocén). Nikdo si ústup ledovců samozřejmě nepamatuje.

Ale máme vědecké metody i důkazy o tom, že nástup neolitického zemědělce a vše, co pak v Evropě (a následně i po celém světě) následovalo, bylo umožněno právě ústupem pevninského ledovce. Jinými slovy, byť to může znít velmi banálně: civilizace je zásadně ovlivněna klimatem!

Rozmach civilizace od průmyslové revoluce spolu s využívání fosilních paliv a uvolňováním skleníkových plynů do atmosféry souvisí s globálním oteplováním. Jistě, skleníkové plyny jsou přirozenou součástí atmosféry. Člověk ale svou činností zapříčiňuje jejich větší obsah. I toto tvrzení považuji za vědecká fakta, která jsou jako vědecké hypotézy zpochybnitelné – ale opět pouze vědeckými metodami. Nikoliv banalizací či například tvrzením, že ekologie není věda. Ta je přece přírodní vědou par excellence, navíc tato zjištění jsou výstupem celé řady vědních disciplín.

V případě přijetí výše uvedených faktů, tedy že civilizace je ovlivněna klimatem a ten je člověk schopen ovlivňovat, máme v té ideologické debatě téměř vyhráno. Zbývá už jen shoda na tom, jak by se věci měly dít, co pro to lze a s jakou efektivitou udělat, a zda je k tomu dostatečně silná vůle a prostředky.

Z hlediska národních politik, politiky evropské či mezinárodní je posun v přístupu k ochraně a tvorbě jednotlivých složek životního prostředí za poslední desetiletí markantní. A v mnohém i úspěšný.

Jedním ze znepokojivých témat jsou ale solární elektrárny, které náš stát podporuje garantovanou cenou za výkup elektřiny vyšší, než je produkce z neobnovitelných zdrojů. Kde jsou peníze, je riziko podvodů a korupce. Nelíbí se mi už instalace fotovoltaických panelů na bonitní zemědělskou půdu. Dnešním tématem je ale popření fyzikálních zákonů, když fotovoltaika produkuje více elektrické energie, než odpovídá množství dopadajícího slunečního záření. Některé elektrárny zase nebyly včas hotové a neoprávněně si přišly na podporu.

Opět se potvrzuje, že ekologická krize není jen krizí v technickém slova smyslu, ale je krizí morální, hodnotovou krizí člověka. A pokud se z ní chceme vyhrabat, k čemuž začínám být skeptický, je jedinou cestou změna smýšlení. Nejen v respektu k přírodě, ale i v respektování pravidla, že krást a lhát se nemá.