Moderní umění na Vřesové studánce

Od dětství mám rád poutní místo v Jeseníkách, Vřesovou studánku (1290 m n. m.). Desítky let trvají snahy o jeho obnovu, poslední dobou se uskutečnily důležité kroky k tomuto cíli.

Na Vřesové studánce, nejvýše položeném poutním místě na Moravě, stávala zděná kaple a turistická chata.  V roce 1946 kaple po zásahu bleskem vyhořela a již nebyla obnovena. Turistická chata byla uzavřena a stržena v 80. letech. Jedinou stavbou je kaplička nad vlastní studánkou z roku 1927.

Základy kaple jsou dodnes zřetelné, spolu s kamenným schodištěm. V místě oltáře byl před lety vztyčen kovaný kříž z věže kaple, k jehož patě umístil Otmar Oliva s přáteli bronzový reliéf Panny Marie. O oblibě poutního místa svědčí řada poutních bohoslužeb, které se v místě konají.

Důležitým krokem k restituci (obnově) poutního místa byla restituce (obnova majetkových poměrů) pozemků, které byly v roce 2016 navráceny Olomouckému arcibiskupství. Bylo rozhodnuto obnovit kapli a chatu, byť s mnohem menší kapacitou, než byl objekt původní. Probíhají správní řízení.

Posledním významným krokem k obnovení poutního místa byla instalace oltářní menzy, která proběhla 4. září 2017. Blok ze žulovské žuly opracoval Petr Novák ze Zlechova, autorem návrhu a bronzové části je akademický sochat Otmar Oliva působící na Velehradu. Otmar Oliva mě opět příjemně překvapil. Jeho rukopis je zřejmý, oltář má ale nové pojetí, přitom přiznává starobylou inspiraci. Pozoruhodný je už kamenný blok ze skromné šedé žulovské žuly, jehož strany jsou odlehčeny vytesanou draperií. Vlastní menzu pak na čtyři pole dělí bronzový kříž, na jehož koncích jsou z boku vymodelovány symboly čtyř evangelistů.
Jeseníky ožívají, přírodní dědictví hor se prolíná s obnovovaným dědictvím duchovním.