Jak jsme lili zvon

Bývalo dávnou tradicí, že se zvony odlévají v místě, ve kterém slouží. I to je jeden z důvodů, proč se zvoníci spolu s dalšími přáteli pustili do odlití zvonu přímo ve městě, kde působí. Zvon sv. Františka v Zábřeze slouží už rok.

Myšlenka odlití zvonu v Zábřeze vznikla před mnoha lety, dlouholetá příprava představovala studium všech dostupných pramenů a zdrojů či provádění teoretických výpočtů zvonového žebra. Technologie výroby zvonu je totiž středověkého původu, proto se vycházelo i ze starých spisů.

Výroba zvonu probíhala tradičním způsobem. Pomocí první formovací šablony bylo vytvořeno jádro, druhou šablonou pak falešný zvon, na který byla aplikována výzdoba ze včelího vosku. Třetí vrstvu představuje plášť. Forma byla vyrobena z jílovité hlíny, plev, chlupů, zadělávána pivem – přesně podle starých receptur. Před litím byla celá forma vypálena.

Forma byla následně zakopána do zemně a nedaleko ní byla vystavěna pec.

Zvon byl odlit 17. 11. 2015. Zvonovina se začala tavit ve 4:00 ráno, v 15:00 byl zvon již odlit. Zvonovina je druhem bronzu o přesném složení 78% mědi a 22% cínu. Z licí jámy byl zvon vytažen 21. listopadu. Po otlučení hliněné formy a hrubém očištění bylo jasné, že zvon se zdařil a bude moci být zavěšen do horního kostela sv. Barbory.

Hmotnost zvonu odlitého ze zvonoviny činí 199 kg a jeho ladění je e2.

Zbývalo vyrobit dubovou hlavu (provedl Stanislav Badal, jeden z členů naší party) a opatřit ji kováním (od Pavla Kopřivy, taktéž jednoho z kovolijců), ten vyrobil i ocelové srdce z měkké kujné oceli.

Zvon byl po slavnostním požehnání arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským Mons. Janem Graubnerem o zábřežských hodech zavěšen 27. září 2016 na věž kostela sv. Barbory vedle památného zvonu z roku 1614.

Zasvěcení zvonu nebylo zvoleno náhodou. Zvon nahradil stejnojmenný zvon, který byl před 100 lety zrekvírován, zabaven k válečným účelům. Naposledy zazvonil 28. září 1916 v 9:30 hodin (nový zvon se z věže poprvé ozval přesně 100 let poté). Od té doby bylo ve zvonové stolici prázdné místo.

Původní zvon byl zřejmě gotického původu a pocházel ještě z původního kostela sv. Kříže, ze kterého se dochoval dnešní presbytář kostela sv. Barbory. Na připomínku zasvěcení kostela sv. Kříže je dominantním prvkem výzdoby zvonu Kristus na kříži. Ukřižovaný souvisí i s životem sv. Františka, ať již se jedná o jeho povolání v polorozpadlém kostele San Damiano či stigmatizaci (oltářní obraz stigmatizace sv. Františka visí v kostele sv. Barbory). Ke středověku, ve kterém byly v křesťanských klášterech objeveny principy tvorby zvonového žebra a odlévání zvonů, odkazuje i latinský nápis na čepci zvonu psaný gotickou minuskulí o rex gloriae veni cum pace (Ó Králi slávy přijď v pokoji), který byl jedním z nejčastějších nápisových legend na středověkých zvonech. Text vychází ze starozákonních textů a na zvony zvoucí k modlitbě a odměřující čas byl zvolen proto, že odkazuje na naplnění času. Druhou stranu krku zdobí reliéf sv. Františka obklopeného Božím stvořením představující modlitbu sv. Františka z Assisi, Píseň bratra slunce. Její první slova Laudato si zvolil v loňském roce, kdy byl zvon ulit, papež František za název sociální encykliky s tématem vztahu člověka k přírodě (sv. Františka prohlásil roku 1979 sv. Jan Pavel II. patronem ekologů). Nakonec i způsob získání prostředků na nákup bronzu na odlití zvonu prostřednictvím sběru druhotných surovin ke správnému hospodaření se Zemí a úctě k ní odkazuje. Zvoníci totiž získávali prostředky na nákup zvonoviny právě tímto způsobem. Na výrobě zvonu se tak podílela řada dárců. Byl odlit do země, po které chodíme, ze které žijeme a do které jednou budeme uloženi.

 Ve zvonařství je výsledek práce vždy velmi nejistý, i u zkušených zvonařů, kteří získali poznatky dlouhodobou praxí a předáváním z generace na generaci, bylo každé lití prováděno s pokorou a doprovázeno modlitbou za zdar díla.

Odlitím zvonu přímo v Zábřeze chtěli zvoníci získat pro město výjimečný zvon, a to nejen použitím vlastního těžkého žebra a výzdobou, ale současně vytvořit dílo se silným vztahem k místu, ve kterém bude sloužit. Odlévání zvonů v místech jejich zavěšení je navíc středověkou tradicí, kterou se podařilo připomenout.