Zdravotní a sociální péče, jak dál bez socialismu. 2011

Socialismus ve státní správě je zakonzervován a otvírák není možné sehnat. Ne že by nebyly jisté pokusy věci veřejné napravit, od roku 1989, ale není dostatečná vůle a nikdy nebyla věci změnit, od socialismu k vyspělé demokracii. Ono je pohodlné jen o problémech mluvit, hrát občanské divadlo, že na vše nadáváme. A stát tak má možnost neustále předstírat, rok od roku nějaké balíčky, transformaci či perestrojky. Skutek utek a náš stát se díky politice příslušných stran dostal do role dlužníka a občané do role žebráků.

Sociální péče o postižené občany, jak ze zdravotních tak i duševních poruch je ze strany státu nedostatečná.  Ministerstvo práce a sociálních věcí, má jistě dost odborných pracovníků,aby odpověděli, co  že se od roku 1989  změnilo v přístupu k postiženým. EHM!!

Odpověď nám dává sám život a nejsou to odpovědi radostná. Už i pro tu skutečnost, že les natažených rukou k státu, který pokračuje v socialistických postupech je neúměrně drahý a zkostnatělý.

To se objevuje hlavně v terénu, mezi bezdomovci, invalidy a dětmi umístěnými v sociálních i diagnostických zařízeních. Je to dáno hlavně tím, že stát a občanská společnost nedostatečně vytváří postupné kroky, které by se odvíjeli od možnosti opětovného začlenění do běžného života. Pochopitelně bez státních ústavů, všeho druhu, které jsou drahé a zaměstnávají, zajišťují za státní peníze zbytečné činnosti, které by mohl dělat soukromý sektor. Hlavně!! Co je důležité i levněji.

Samozřejmá je i otázka, proč jsou naše kriminály soustavně  přeplňované, což už hraničí s porušováním lidských i občanských  práv jednotlivce. Která jsou, jak je u nás známo,  nedostatečná a většinou formální.  

Závěr:

Je nutné nastartovat takové systémové změny, kde bude  konečně platit od socialismu k vyspělé demokracii.  Mít stát bez opětovných a někdy mnohdy navrátivších se odsouzených a to většinou do jednoho měsíce po propuštění je nutností. Tímto dnešním stavem, způsobem, se stát nikdy nezbaví našich občanů (odsouzených), kteří nemají dostatečné zázemí v sociálních strukturách státu a končí tam, odkud přišli na účet státu, zpět do kriminálu.

Společnost není od nich, ovšem chráněna, ale jen živena, místo toho aby měli zajištěnou nějakou práci a platili, tak daně, zdravotní, sociální, včetně daně ze mzdy. Výhody  v takovém případě pro stát jsou zřejmé.  Práce ve službách, by byla vhodná činnost, jak pracovně uspokojit, propuštěné z výkonu trestu. A jejich finanční ohodnocení, by bylo přímo závislé na iniciativě jednotlivce, ve spolupráci s terénním sociálním pracovníkem státu.

Bez přeplněných kriminálů, pokud možno zaměstnaných občanů a bohatý kulturní život zdravotně postižených občanů. Tvoří stát, který je  možné považovat,  za demokratický. Bez žebrání invalidů o zachování, již tak krácených příspěvků, které jsou nutnou podmínkou zachování důstojného života v občanské společnosti.

Stanek Frantek Fanuel