V ekonomické teorii se člověk, který za všech okolností jedná tak, aby maximalizoval svůj užitek, nazývá homo economicus, neboli člověk ekonomický.
Homo economicus je sobecký individualista, jedná přísně logicky a nemá na zřeteli nic jiného, než maximalizovat své výnosy a minimalizovat vlastní náklady. Výsledkem jeho rozhodovacího procesu je optimální řešení, bez ohledu na okolí.
Každodenní zkušenosti však říkají, že lidé se zdaleka jako abstraktní homo economicus nechovají. Již Aristoteles prohlásil, že člověk je společenské zvíře. A jako zvíře je každý člověk sobec a egoista. První starostí zvířete je přežít, a proto se člověk navzdory svému sobectví naučil žít ve smečce. Musí mít zájem na přežití druhých úspěšných jedinců, schopných společné obrany proti okolnímu světu. Tento přístup se nazývá racionální egoismus a jedná se o jediný způsob, jak může přežít současný homo economicus.
21. století přináší nová témata pro fungování lidské společnosti ve velkých globálních souvislostech. Začaly převažovat snahy o integraci namísto konfrontace. Evoluční vývoj pokračuje a strategií člověka jako druhu homo economicus se stává rozvoj spolupráce a organizace kolektivního vědomí.
Spolupráce má ovšem své limity. Není možno dokola zachraňovat neúspěšné a krachující jedince. Jsou schopni zničit jakkoliv úspěšného člověka. Kdo se zabývá neúspěchy druhých, ten neúspěšným zůstane, nebo se neúspěšným stane. Výjimka na tomto světě neexistuje!
Zodpovědnost za svůj život a úspěch nemůže jedinec delegovat na nikoho jiného – ani na členy své smečky. Úspěch společnosti stojí na úspěšných individualitách.
