Afriku je možné s úspěchem změnit, jen je třeba vymyslet jak na to. Afričané nejsou líní, vždyť je vozili do Ameriky za prací. Musíte jim zprvu říct: co, kde, kdy a jak udělat.
Za 50 let nezávislosti přešlo několik generací a domorodci postupně zapoměli své staré řemeslné zručnosti. Vím, o čem mluvím, v mém zlatém dole pracovalo 5000 místních.
V městě Gourcy se sjíždělo ze silnice na cestu buší k našemu dolu. Zastavovali jsme se tam s geology na poslední chladné pivo. Místní hospodský, majitel dřevěné boudy s lednicí, si naříkal, že mu neroste zelenina na pozemku. Nemá vodu a neví kde ji vzít. Přivezl jsem mu motyku (tedy jen to železo), ať se pochlapí a studnu si vykope. Ještě jsme mu ukázali, kde má kopat, protože jsem s sebou vezl proutkaře.
Lopatu měl svoji. Našel kus větve, nasadil na ní železo z motyky, jak bylo v kraji zvykem. Práce s tím moc neudělal. Za týden se mu podařilo vyhrabat díru metr na metr asi 70 cm hlubokou. Dál už mu nešlo kopat. Nevěděl si rady. Navrhl jsem, ať kope díru uzší a delší.
Půjčil jsem si ruční pilku a mačetu a ukázal mu, jak lze za hodinu vyrobit dlouhé pevné topůko na motyku. Střepem z láhve se dalo ještě krásně ohladit. Ukazal jsem mu také, jak se motyka na topůrko pevně upevní pomocí dřevěnného klínku.
Zazubil se a za další týden se dostal do dvou metrů. Potom přestal. Ptám se ho, při další cestě kolem, proč přestal. Že prý potřebuje peníze na prkna, na výdřevu, aby mu nepadala hlína ze stěn. Předvedl jsem mu, že tu díru do země je možné vystužit silnými větvemi a proutím. Když si dá trochu práce, může si z větví svázat i žebřík. V pěti metrech, jak proutkař předpokládal, dosáhl na vodu.
Nad studnou jsme mu pomohli postavit trojnožku ze silných větví. Vědro si udělal sám ze staré pneumatiky. Provaz i kladku si ode mne koupil na splátky. Zaplatí zeleninou z pozdější úrody, nebo chladným pivem.
Zapojil všechny své ženy a celý houf jejich dětí do zalévání zahrady. Úrodu měl několikrát do roka. Dařilo se mu prodávat vypěstovanou zeleninu na stánku u silnice. Provoz tu byl celkem čilý a tím pádem i veliká poptávka.
Tajně jsem doufal, že si ti ostatní vesničané vezmou příklad z úspěšného souseda. Vykopají studny a budou u silnice prodávat zeleninu také. Nevykopali žádnou studnu a neprodávali zeleninu. Dál seděli bez cíle u cesty a s pohledem smutného psa loudili na kolemjdoucích „cadeau“ dárek. Asi bude potřeba těch úspěšných příkladů více, aby to mělo nějaký větší dopad…
Příznivé jevy, jako je šťastná náhoda, se dějí podle nám neznámé logiky. Avšak je známé, že štěstí přeje připraveným, protože dokáží naslouchat okolí, vzít si ponaučení a nebojí se změny.
Hospodský v Gourcy byl připravený naslouchat radám, když mě náhodou potkal, proto dosáhl vlastního úspěchu.
Pokud take Vy toužíte po úspěchu a bohatství, můžete se to naučit v selfkoučingovém kurzu Algoritmus úspěchu – www.algoritmus-uspechu.cz
