„Selfies“ zachvátily svět, tak mi to připadá
Ovšem nebudu je více týrat kritikou, jen vím, že jejich jídla mi zvedají žaludek a vím, že v Americe jsem za celých 30 let jedl v Mekáči snad 10x. Toť vše. A to na cestách. Nu ale něco mě tam dnes zaujalo. Byla to dívka. Ano, ne ona, jako dívka, ale ona, která se postavila a začala se nakrucovat nedaleko ode mne. Špulila rty, pak je zase „odšpulila“, pak si dala prsty před tvář a nějak se nakroutila, prostě snažila se udělat grimasu, která by se jí líbila. V ruce samozřejmě moderní telefon s kamerou. Pak to blesklo. Snímek, kterému se dnes říka „selfie“ byl uložen v jejim malém „počítači“. Její kamarádi seděli a upřeně každý ťukal něco do svého telefonu, ani nesledovali, že se dívka zvěčňuje. Měli si asi hodně co povídat s těmi, kteří tam nebyli jelikož s těmi, kteří tak seděli si neměli co říct. Nová doba. Co chcete?
Nevím jak v Čechách, ale zde to tak je. Zavolají si, že prý sejdeme se v Mekáči, nebo v jiné rychlovýkrmě, bude nás šest. Když se sejdou, přehnaně se pozdraví, někdy obejmou a jen zasednou začne stejná scéna jako vždy. Začnou se věnovat svým telefonům. Ve skupině se to asi lépe píše, nevím. Někteří ani neposílají texty, ale prohlíží si svoje obrázky. Ne však kostely, nebo muzea, co vás to napadá. Svoje obrázky, svoje selfie. Jo a mají jich tam uloženo na stovky. Lidé se prostě milují. Milují svoje obrázky. Nevím proč psychologové nutí lidi aby milovali nejdříve sebe pro pozvednutí sebedůvěry, nebo čeho? Vzdyť se milují a důkazem jsou selfie.
Po záblesku kamery jsem zakroutil nechápavě hlavou, ale co čert nechtěl, ona mě zahlédla. Asi jí to neimponovalo, nakonec věděla, že je blbá jak troky a ono nakrucování, jen aby si udělala další z tisíce snímků co má ve svém telefoně nevypadalo moc sexy. Snímek vzala s grimasou, kde nemusela nutně poznat ani sama sebe. Ale byl další selfie na světě. Její pohled na mě byl rozpačitý a možná mírně nepřátelský, ale komu to vadilo? Mně ne.
Není to ani dva dny, kdy sedím večer v parku naproti mého obchodu a povídám si tam s paní, která prodává kávu, cigarety a jiné nutnosti, jež zaplní žaludky děcek bez domova, spících v parku nebo pod střechou, někde před zavřenými obchody. Je jich tam dost. Peníze si vyžebrají a pak je utratí za cigarety, nebo pití, žvýkačky a tak dál. Opět se objevila dívka, tu ale trochu znám. Sedává tam s onou paní a sem tam ji pomůže udělat kávu, nebo jí zaběhne do obchodu pro hamburgrové buchty, na které pak paní maže oříškovou pomazánku, nebo majonezu a prodává to za mírnou cenu zájemcům. Dívka seděla, povídala si s ní nyni ona, já mlčel, jelikož jejich řeči moc nerozumím, nebo rozumím každé desáté slovo. Pak umlkly, dívka vytáhla telefon a začala zachycovat svoji tvář, dělala si sérii selfies. Seděl jsem a pozoroval ji, v duchu se opět divil její snaze, ale ksichty jsem tentokrát nedělal. A přesně jako ta dívka v Mekáči dnes v noci i ona dělala různé grimasy, pokoušela se též několikrát naklonit, aby smímek byl v obraze šikmo, to je asi moderní, špulila rty jako když chce líbat, a snímala se tak asi dvacetkrát. Pak se uklidnila. Prohlížela si totiž svoje dílo. Asi se sobě líbila, neboť se usmívala, čili spokojenost se nedala v jejím obličeji nepostřehnout. Pak se mě zeptala: „Máš u sebe v kanceláři WIFI?“
„Ne, nemám“ odvětím. A proč?“
S úsměvem mi vysvětlila, že chce svoje nové snímky umístit na její Face Book. Ptám se jí a to všechny? Prý jo. No potěš mě noha, myslím si. Znovu jsem zopakoval, že bohužel wifinu nemám. No nic, poznamenala, půjdu později někam kde ji mají. Tak jsem využil její sdílnosti a ptám se jí kolik má přátel na FB? Prý asi 300. Wow, odpovídám a i když jsem věděl odpověď, zeptám se nevinně, „A znáš je všechy?“
„Ne, neznám skoro nikoho.„ Ale ani to s ní nehlo. Je to opět asi normální mít přátele a neznat je. Já mám asi 3 kamarády, to je vše, ale znám je všechny. Trochu jsme diskutovali o FB, ptala se mně zda i já mám FB, já na to že ne. Neuznávám sociální sitě říkám, lidé o sobě poví i to, co nechtějí a víc to nejde smazat. Ale mladí tak neuvažují. Je jim to jedno, kdo si ukládá informace a kam, komu je prodává a co se o nich ví. Hlavně že umístí svoje selfie do katalogu a pak čekají, že jim někdo z těch „přátel“ klikne „I like“. Více „I like“ jim prý dělá radost. Tak nevím, ale mně to připadá dost ujeté, ovšem jsem z jiné generace, tak se do toho raději moc nepletu.
Selfie prostě ovládá svét. Telefony s kamerami změnily lidi, změnily jejich uvažování, jejich opatrnost, jejich stud. Musí to zveřejnit, to se prostě dělá a kdo není na FB asi nežije. Nu, já žiji, jen ne ve skupině přátel, které neznám. Nechybí mi nic. I já se mám rád, ale nějak si to nemusím dokazovat prohlížením svých fotek, že jsem ještě „fešák“. Ráno pohlédnu do zrcadla, zašklebím se na toho chlapa v zrcadle a když se mi podaří se na sebe podívat během dne, raději se nedívam a to netvrdím, že se nemám rád. Jen ne až zas tolik, abych si dělal celé alba svých grimas. Jsem normální? Nevím, já si myslím, že jsem, ale mladí to vidí jinak a tak je v tom musím nechat. Nakonec co je mi do toho? A já? Nemusím mít přece všechno.
Frank Krejčí
Frank Krejčí
Transgederová žena není žena
Tohle téma mně užírá nervy, protože jsem nucen, tedy ještě ne, ale ono to přijde, předstírat, že se dívám na květinový kout a při tom se dívám na hnojiště. Tak to cítím.
Frank Krejčí
Moje bývalé politické dohady s nebožtíkem tchánem
Kolik je to už roků? Můj bože, snad víc jak 30 let, určitě víc jak 30. Co jsme se s tchánem nahádali. On zarytý komunista, já mladý protikomunista s hodně horkou hlavou. Pamatuji si ale jen některé scény. Ty, které byly ostřejší.
Frank Krejčí
Genderové hádky, aneb král není nahý
Asi nebude nutné zacházat daleko do minulosti a vysvětlovat, že pokud naše historie je dohledatelná, nezdá se mi, že se tam našlo období, které připomíná dnešní svět, dnešní dobu zvratů a s tolika lidmi duševně odlajdačenými.
Frank Krejčí
Eutanazie je útěk od utrpení
Rád bych začal snahou o úsměv, protože smrt je jakési vysvobození z lidského „pekla“ do neznámého ráje. Takový dobrý důvod k oslavě. Ale nejde mi to.
Frank Krejčí
Maminka chtěla mít z chlapečka holčičku, skončila u soudu
Před 50-ti léty, co padesáti? I před 20-ti léty by žádnou matku ani nenapadlo si usmyslet, že jedno z jejích dětí je holka, když se jí jasně narodil zdravý kluk.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne
Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 38775x