Jedna slza
Doufám, že se ti stýská po mých slovech tak, jako mně po možnosti ti něco vyprávět. Jak je to troufalé.
Ale kdyby jen to. Jsem naivní. Stále. A to jsem si myslela, jak jsem se odnaučila lhát si do vlastní kapsy.
Že ti budu vyprávět právě o tomhle, vím už několik dní. Ale musela jsem vysypat z hlavy jednu věc, abych dokázala myslet jen na tebe. Když ti to povím, uleví se mi. Vše se správně usadí.
Vidím, jak už jsi nedočkavý. Tak poslouchej!
Není to tak dlouho, co jsem ti vyprávěla o kostlivcích. Stále jich je dost. Ty velké už mám dávno za sebou. Vyhrála jsem nad nimi před mnoha lety.
Tentokrát vypadli ti malí. A byla jsem překvapená, jak to zabolelo. Dokonce mi mnohem později ukápla i slza. Jedna. To se mi ještě nestalo. Nikdy na ni nezapomenu.
Bylo zvláštní si něco podobného uvědomit. Zdálo se mi, že vytáhla na povrch tu utajenou bolest. Bolest, kterou jsem si nechtěla přiznat. Natož ji pak nějak řešit. Psycholog na mě pozná bolest a obavy snadno. Utíkám z položené otázky a odpovídám slůvkem nevím.
Kostlivci byli sice malí, ale já byla dobře rozhozená. V mém okolí to skoro nikdo nepozná. Naštěstí. V dané slze bylo skryté i rozhodnutí nad kostlivci vyhrát.
Mám velký problém s očekáváním od druhých. Vím za dlouhé roky, jak právě tohle bolí. V určitých intervalech se k tomu stále vracím. Mám pocit, že se točím v kruhu.
Přemýšlela jsem o tom. Možná jsem pochopila, proč to tak bolí. A moc ráda ti to prozradím. Tak ještě chvíli poslouchej!
Když očekávám, jak se bude chovat a reagovat mé okolí, případně příbuzní nebo i ti, kteří nějakým způsobem škodí, ubližuji sama sobě. Hlavně sobě.
Jsem si jista, že očekávání je vlastně jakési moje skryté přání. Přání, jak by ten svět kolem mne měl vypadat. Svět a lidé v něm. Proto ta velká bolest. Obrovské zklamání. Jako bych se dívala na svět kolem sebe přes růžové brýle. Stavěla si vzdušné zámky. Nechtěla vidět tu realitu. Realitu, která bolí. Ale před kterou neuteču. Nestrčím hlavu do písku. Ona mě totiž vždycky doběhne. A možná i něco víc. A mně nezbývá nic jiného než tu tvrdou realitu přijmout. Sundat ty růžové brýle.
Ti, kteří se mnou z jakéhokoli důvodu nesouzní, na to mají plné právo. Nezlobím se na ně. Je to jejich svobodné rozhodnutí. Ale přiznávám, nerozumím tomu. Podle mého názoru nemají k podobnému postoji a rozhodnutí důvod. Já jsem se na tom světě prostě jen vyskytla. Ale respektuji to. Mé okolí může už jen překvapit. Překvapení neublíží a nebolí. Potěší.
Byla jsem hodně naštvaná. Zvlášť, když jsem si uvědomila, jak děravé mohou být výmluvy. Nemohla jsem se smířit ani s případnými pomluvami od těch, kteří chtějí škodit. Opět se ve mně ozvalo to malé dítě. Musela jsem se „zdravě“ naštvat, abych si uvědomila podstatné. Co nechci. A nakonec se tomu třeba i zasmát.
Nechci už nikdy prožívat podobnou bolest ze zklamání. Držet se falešných nadějí. Důvod k tomu mám. Hodně to bolí a táhne to dolů. Už nemám tolik síly a energie.
Očekávat můžu totiž jen od sebe samé. Od nikoho jiného. Tak doufám, že to zvládnu, kamaráde. Drž mi palce, prosím!
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 211x