Dopis příteli

Můj milý deníčku, chci ti toho tolik říct. Na dlouhý čas jsem se odmlčela. Odpusť mi, prosím. Už se to nestane. Slibuji.

Jsi vlastně můj první deníček v životě. Ten klasický, papírový, jsem nikdy neměla. Proč? Nevím. Možná jsem se bála, že by ho mohl někdo objevit a číst.

U tebe jsem si jista, že nic neprozradíš. Ty přece tajemství miluješ. A já sama ráda povídám a potkávám se s lidmi. Ale někdy posluchači nejsou. Tak bych chtěla vyprávět tobě. O sobě. O svém životě. A nejen to. Moc bych si přála, aby ses stal mým přítelem. Takovým zvláštním důvěrníkem. Souhlasíš? Moc prosím!

Nemusíš se bát. Nejsem pro tebe tak docela neznámá. Už jsme se spolu setkaly několikrát. Jsem ta nevidomá vozíčkářka. Vzpomínáš si? Měly jsme spolu několik malých nedorozumění. Nebo ti snad připadám tolik cizí?

Neboj se, jsem to skutečně já. Jen jsem si za dobu svého mlčení a přemýšlení uvědomila, jak si ráda hraji se slovy. Myslím, že mě právě tohle poslední dobou baví stále víc.

Tak co říkáš? Zkusíme to spolu? Staneš se mým milým společníkem a důvěrníkem? Já bych si to moc přála.