Když nad Basilejí bouří

Nechci se vymlouvat, nechci ani naříkat jak těžká, složitá nebo občas komplikovaná je práce komentátora. Při zápase Švýcarsko – Turecko to ale skutečně nic jednoduchého nebylo. Ozvala se totiž příroda a byl to boj s nezkrotnými živly.

V prvním poločase se nad stadionem zatáhlo a černé mraky signalizovaly, že se budou dít velké věci. Vypadalo to, jako kdyby měl nastat konec světa. Během minuty se zvedl silný vítr a začal prudký liják. Nad Basilejí se začalo i blýskat. Místo fotbalu se během chvíle hrálo spíše vodní pólo a svůj boj s kapkami deště odstartovali i komentátoři. Většina míst pro televizní stanice je střechou krytá jen minimálně a tak pršelo na televizní obrazovky, notebooky, vysílací zařízení. Ten kdo si přípravu na zápas udělal na papír, tomu jednoduše uletěla. V jednu chvíli to vypadalo jako na smetišti.

Pořádně naloženo dostal i můj notebook a tak jsem ho musel během komentování schovávat pod stůl. Do toho přišli pořadatelé a začali nasazovat pláštěnky nejen nám, ale také obrazovkám přímo na našich stolech, takže opakované záběry byly pro nás v tu chvíli tabu. Vedle mě sedící kolega z Dánska dokonce komentoval pod stolem, kam mu vítr odnesl na papíře zpracované údaje o taktickém rozestavení obou týmů. Když pak Švýcaři zahrávali přímý volný kop, pomáhal jsem mu rychle se vrátit do jeho obvyklé pozice. I já jsem měl několik informací připravených na papíře. Během minuty se proměnily v modré šmouhy.

Déšť ale zápasu pomohl. Lépe se s ním vyrovnali Švýcaři a dali první gól. Na osychajícím trávníku, pak ale začali hrát lépe Turci a nakonec výsledek zaslouženě otočili. My na komentátorských pozicích jsme toho moc otáčet nemohli. Mokré papíry zamířily do odpadkových košů a notebooky zpátky na stoly.

Když jsem pak promočený dokomentoval zápas, byl jsem opravdu hodně rád, že to mám za sebou. O přestávce jsem si totiž suchý dres vyměnit nemohl. Turci brali tři body, já zase rýmu.

Radek Macháček
Basilej