Před čtyřmi lety šokoval celou Evropu triumf řeckých fotbalistů. V jejich případě platilo, že se fotbal nehraje na krásu, ale na výsledek. Řekové se dobrovolně vzdali své přirozenosti útočit, kličkovat a nespoutaně si užívat útočné hry. Německý trenér Otto Rehhagel je naučil disciplíně. Jenže na úkor potěšení fanoušků a radosti ze hry.
V historii mistrovství Evropy bude navždy zapsáno, že Řecko v Portugalsko vyhrálo Euro 2004 a nikdo se nebude ptát, jakým způsobem. Řekové předváděli antifotbal s cílem neinaksovat a pokusit se aspoň jeden gól dát.
Přihrávky mezi obránci, úporná defenzíva a jen zcela ojedinělý postup dopředu. Jenomže právě tohle na titul stačilo. Ve vyřazovacích bojích Řekové každého o jeden gól porazili. Od soupeřových fanoušků si vysloužili pískot, protože na jejich hru se prostě nedalo dívat. Ale zlato se na krku houpalo právě jim.
Na Euro 2008 odjížděli Řekové s velkým sebevědomím a prohlášeními, že jsou ještě lepší a silnější než v Portugalsku. Všichni jsme se těšili, jak to doposud ne zcela známí útočníci Gekas, Amanatidis, Salpingidis nebo Samaras rozjedou a budou své protivníky drtit. Chyba lávky! Je to ještě horší než před čtyřmi roky. Kdo neviděl na vlastní oči, co potomci řeckých bohů „dokáží“ , tak neuvěří. Rehhagel vybere do základní sestavy pět obránců a už jen tento fakt každého příznivce naštve.To přece nemůže myslet vážně?! Myslí. Trojice stoperů a dva beci se ani nedokáží v obraně srovnat a to nejhorší nastává v konci poločasu. Několikrát po sobě si stopeři přihrávají míč mezi sebou nejméně minutu. Švédští fanoušci pískají, ale s Řeky to ani nehne.
V televizi počínání řecké obrany nevypadá tak hrozně, ale naživo přímo děsivě. Švédská ofenzíva hýřila spoustou nápadů a pohybem a jihoevropany za jejich pasivitu potrestala. Hrát na 0:0 Řekům nevyšlo. Pokud chtějí ještě něco dokázat, tak musejí útočit. Ať se tedy teď ukáží, jak dávají góly. Otázkou je, jestli si to ještě pamatují.
