Prohlášení stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka udělalo z živnostníků parazity, kteří si žijí na úkor zaměstnanců: "Živnostníci prý parazitují na zaměstnancích, protože se nevybírají peníze na sociální pojištění a dospělo to tak daleko, že řada OSVČ, pokud se nic neudělá, tak ty jejich důchody budou minimální. "Takže my to vlastně uděláme v jejich zájmu," dodal.
O. Formánek
Jedna z komerčních televizí nabídla srovnání odvodů do sociálního a zdravotního pojištění.
Při hrubém příjmu či zisku 30 000Kč měsíčně odvede živnostník na sociální a zdravotní pojištění 42 384Kč ročně a zaměstananec 39 600Kč. Živnostík tedy zaplatí o 2 784Kč víc. Tyto odvody jsou povinné a pokud nejsou zaplaceny, naskakuje dotyčnému nejen dluh, ale vysoké penále a pokud hříšník nezaplatí zaklepe na jeho dveře exekutor.
Podle stanovených odvodů na sociálním a zdravotním pojištění řada živnostníků tedy nemůže parazitovat na zaměstnancích. Pouze vydajové paušály, které se odečítají z daně z příjmů, poskytují živnostníkům výhodu oproti zaměstnancům.
Živnostníci mohou odečítat, podle oboru ve kterém podnikají výdajové paušály 40, 60 a 80 procent, díky nimž pak řada z nich vykazuje ztrátu a daně neplatí.
Proto chce výdajové paušály ČSSD snížit. Ovšem nepřichází s ničím novým. Na snižování paušálů zpět na úroveň roku 2005 už má zálusk Kalousek. A pokud se mu nepodaří snížit výdajové paušály, chce zatrhnou podnikatelům daňové slevy či bonusy, které také znamenají podstatnou část jejich výdělku.
Pravda je, že současných výdajových paušálů zneužívají cizinci, kteří působí jako OSVČ v ČR a velké právní firmy, které fungují jako sdružení fyzických osob.
Zaměstnanci kontra drobní živnostníci
Jsou výdajové paušály opravdu výhodou anebo opodstatněnou úlevou?
Výdajové paušály sice poskytují výhodu drobným živnostníkům oproti zaměstnancům, ale nelze výhodu podnikání a zaměstnání hodnotit pouze čísly.
Stačí srovnat práci zaměstnance s prací drobného živnostníka:
Investice
Živnostník musí do svého podnikání investovat nemalé peníze ze svého, pokud je nemá, musí se zadlužit. Nehledě na fakt, že vytvořit si podnikatelský záměr a zajistit jeho financování, je velice náročná práce.
Zaměstnanec nemusí investovat peníze do svého zaměstnavatele, který navíc za něj nese na svých bedrech všechna podnikatelská rizika.
Existeční nejistota
Je pro živnostníka noční můrou – jak vydělat na dluhy, odvody a živobytí. Každé podnikání závisí na počtu získaných klientů, nestačí jen něco umět, každé řemeslo či služba se musí hlavně prodat, aby přinesly zisk. Obrazně řečeno podnikatel nikdy nespí, neustále přemýšlí, jak získat zákazníky.
Zaměstnanec se těmito problémy nemusí trápit, pokud je nemá přímo v popisu práce. Ovšem i tak má jistý měsíční příjem a neřeší splácení investic. Samozřejmě existují i firmy, které svým zaměstnancům neplatí, ale to jsou protizákonné případy. Zaměstnanec trpí existenční nejistotou – pouze v případě, kdy má strach o ztrátu zaměstnání. Jinak domů chodí tzv. s čistou hlavou.
Náročnost zaměstnání se odvíjí od pozice, kterou dotyčný zastává, čím větší post nebo odbornost, tím náročnější práce. A tak ani zaměstnanec nemusí chodit domů s čistou hlavou, ovšem na druhé straně tomu zpravidla odpovídá výše jeho pravidelného měsíčního příjmu.
Podnikatel má existenční a i marketingové starosti nezávisle na svém zisku. A naopak čím menší zisk tím větší starosti.
Pracovní doba
Zaměstnanec má stanovenou pracovní dobu a pokud pracuje přesčas, je za svou práci navíc zaplacen, nebo si za ni může vybrat náhradní volno. Samozřejmě podle zákona. Případy, kdy firma nutí zaměstnance k přesčasům bez jakkékoliv náhrady, jsou nezákonné.
Živnostník pracuje denně 10 hodin a více bez jistoty výdělku.
Administrativa
Zaměstnanec žádnou dělat nemusí, může se věnovat jen své profesi.
Živnostník vlastně vykoná několik profesí najednou. Svou profesi, marketing na získávání zákazníku a složitou administrativu, která je dána předpisy pro podnikání. Jenom odvody na sociální zdravotní pojištění, vedení účetnictví a daňové přiznání zabere nejen spoustu času, ale vyžaduje i další znalosti. Živnostník je přímo zavalen často nesmyslnou byrokracií. Pokud si na tuto práci najme lidi, znamená to pro něj další výdaje.
Jistě existují i další kritérie pro srovnání, uvedla jsem jen ty nejpodstatnější.
Z nich vyplývá, že zaměstnanec, který své živobytí také mnohdy nemá jednoduché (např. šikana na pracovišti, ″blbý″ šéf či kolegové apod.), má přeci jenom jednodušší práci než podnikatel.
Nakonec o tom svědčí i fakta.
Lidé stále považují zaměstnaneckou pozici za jistější, proto mnohem častejí shání zaměstnání, než by se pustili do podnikání. A i přesto, že dnes je těžké sehnat zaměstnání, zvláště pro určité skupiny obyvatel: lidé nad 40, mladí bez praxe, matky s dětmi.
Zrovna tak lidé, kteří jsou ve svém zaměstnání nespokojeni se do podnikání nepustí. Ani do zcela jednoduchého podnikání, jako je společník nějaké zavedené firmy, kde společník nese jen minimální náklady a v podstatě žádná podnikatelská rizika. Podle odborníků je z logického hlediska tento model podnikání neodmítnutelný, protože poskytuje maximální výhody a umožňuje podnikat v podstatě každému.
Přesto řada lidí stále považuje zaměstnání za jistotu a ani logika ani současné výdajové paušály je nepřesvědčí, aby se pustili do zcela jednoduchého podnikání.
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
Máte pravdu pane prezidente
