„Uč se, když budeš mít dobrý vysvědčení, dostaneš na střední a pak na vysokou a jako vysokoškolák seženeš líp placený místo,“ tuhle nebo podobnou větu slýchávaly a slýchávají dítka od svých rodičů. Někteří rodiče dokonce nutí a nutili své potomky pod různými hrozbami k premiantským výsledkům a děti na vysokou dotlačili.
O. Formánek
Bývaly doby, kdy toto rčení dávalo rodičům za pravdu. Po revoluci dokonce statistiky tvrdily, že máme málo vysokoškolsky vzdělaných lidí v poměru k jiným vyspělým zemím. Vysoké školství se tak rozbujelo a rozšířilo se o bakalářská a magisterská studia. Dítka se vrhala do vysokoškolských studií. Některá v rámci narůstající konkurence dokonce posbírala i více diplomů z různých oborů v naději, že se uplatní lépe než ostatní titulovaní.
V praxi se však jejich iluze pomalu začala rozplývat. Nejprve se objevila první překážka jejich slibné budoucnosti – nemáte praxi ozývalo se z úst zaměstnavatelů. To však nebyla první rána, která vysokoškoláky udeřila do vazu.
Naši porevoluční kocourkovští totiž v honbě za vyšším vzděláním, abychom dohnali vyspělou vzdělanost, zapomněli na uplatnění vysokoškoláků v praxi - tedy na fakt, kdo jim bude moci nabídnout nárokované vyšší platy. A tak zcela logicky došlo na fakt, že vysokoškolák s jeho mzdovými nároky je pro firmy drahá pracovní síla a ještě k tomu bez praxe. A nepomohou mu ani dva tituly, naopak jsou překážkou.
Takže jediným řešením je poohlédnout se po místě s nižším platovým zařazením. Ale ouha, ani zde není vysokoškolák ve výhodě, naopak je odmítán, protože firmy se obávají, že pro něj je to jen přechodné řešení a po čase odejde. Nechtějí tak investovat do jeho zaškolení, protože počítají i s tím, že jeho pracovní nasazení nebude odpovídat požadavkům firmy na dané pozici.
Hurá akce našich politiků, kteří si nevidí na špičku nosu, tak dosáhla absurdních výsledků. Po revoluci málem zlikvidovali dobře zavedené učňovské školství, které nabízelo i možnost středoškolského vzdělání, protože jsme se museli vyrovnat světu a učební obory přestaly být v módě. Tak vsadili na rozmach vysokých škol. Jejich nabubřele rozmáchlá politika vyprodukovala plno nezaměstnaných vysokoškoláků a zoufalý nedostatek řemeslníků.
Mladí lidé, kteří se léta věnovali studiu, jsou dnes nežádoucí a naopak se uplácejí žáci, kteří se nechtějí věnovat studiu a hlásí se do učebních oborů. Jim slibují stipendium, nebo jim dokonce platí za přihlášení do učebního oboru.
Takže nakonec se zavedení školného na vysokých školách ukazuje, jako první opatření, které má chybu politiků napravit.
A nakonec proč se mořit studiem, když pak stejně skončíte ve frontě na pracovním úřadě a 21 let po revoluci se opět potvrdilo, že řemeslo má zlaté dno.
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
