Už zase chodíš bos, natlučeš si nos

„Už zase chodíš bos/a?!“  „Už máš zase holej kříž?!“  „Počkej ty budeš jednou skuhrat se zádama, ledvinami…..“ Podobnými výhružkami připomínkují rodiče nejen své dospívající ale i dospělé děti. A oni otráveně dávají najevo, jak je přehnaná rodičovská péče opruzuje.

O. Formánek

Přeci už nejsou malí caparti, jimž máma s tátou musí utírat nudli u nosu. Považuji jejich nejapně přiblblé připomínky za degradaci své skoro dospělosti či dospělosti. Oni jsou mladí a chytří a rodiče se svou přecitlivělostí absolutně out.

A zatímco oni machrují s holými zády, rodiče při pohledu na jejich záda rozbolí kříž nebo ledviny.

A proč?

Protože vědí, co mladí nevědí. Přesně stejnými výhružkami je prudili jejich rodiče a oni machrovali a odsekávali stejně jako jejich dnes jejich ratolesti. Jenomže životní zkušenost ukázala, že maminka má vždycky pravdu. A tak zdravotní potíže, jimiž rodiče vyhrožovali, se v pozdějším věku dostavily.

A proto stejnými nejapnými vyhrůžkami prudí své skorodospěláky a dospěláky, protože nechtějí, aby udělali stejnou chybu jako oni. I když ví, že je to zbytečné, když ale rodičovský cit ochranných křídel jim nedá, aby stále dokola nevarovali své děti před nebezpečím svých vlastních chyb.

Ovšem rodičovský strach vede ještě k mnohem přiblblejším dotazům: „Kam jdeš, kdy přijdeš?“ Mladí se cítí těmito dotazy přímo pohoršeni, protože je považují nejen za degradaci své dospělácké důstojnosti, ale i za nedůvěru v jejich samostatnost a odpovědnost za své činy.

Rodiče si však je nemohou odpustit, protože strach o potomka v nich budí katastrofické představy dítěte přepadeného, sraženého autem či tramvají, ležícího někde v příkopu bez pomoci. A proto chtějí vědět, čas návratu, co kdyby se něco stalo, aby věděli, kdy vyrazit ulic či nemocnic hledat své zraněné dítě, či alarmovat policii.

Pravda někteří rodiče dítěti i nedůvěřují, protože sami nemají čisté svědomí, a ví co v mládí vyváděli za alotria, o to větší mají o dítě strach a snaží se ho svým dozorem chránit před vlastními chybami.

Jenomže mládí si nedá říct a musí si čumák spálit samo, aby pak ve zralém věku otravovalo stejně přiblblými katastrofickými předpověďmi a nejapnými dotazy své potomky.    

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta