Týrané děti zabila politická zaslepenost

Zlomená žebra, prasklá slezina, podlitiny….. a dál už raději nebudu pokračovat, protože pro každou matku milující své děti jsou tyto hrůzné nálezy týraných dětí bolestivou a nepochopitelnou tragédií.

Jirí Akir Konarski

Proč u nás týraných dětí, i těch, kteří nepřežili kruté zacházení stále přibývá?

Protože systém, který spolehlivě fungoval za socialismu, byl zrušen.

Dříve byly matky pod kontrolou lékařů v zájmu dítěte. Těhotná matka unikla systému jen málokdy, protože fungovalo propojení mezi gynekology, porodnicí a dětskými lékaři.

Pediatři tak při povinných návštěvách lékařských poraden, očkováni a povinných zdravotních prohlídkách v určitém věku, měli možnost nejen kontrolovat, zda se dítě zdravě vyvíjí, ale zároveň zjistit, jestli není týrané, zneužívané či zanedbávané. Tyto povinnosti, každá milující matka brala jako vítanou pomoc pro zdravý vývoj svého dítěte.

Do každé rodiny chodila po návratu z porodnice zdravotní sestra, která poradila s péči o dítě v prvních dnech a zároveň se ujistila, že o dítě je dobře postaráno. Svobodné a nezletilé matky pravidelně navštěvovaly sociální pracovnice, které poradily nejen s péčí o dítě, ale také prověřovaly, zda není dítě zanedbáváno či dokonce týráno.

Netvrdím, že systém byl dokonalý a žádné týrané či zneužívané dítě mu neuniklo, ale rozhodně zachránil mnoho děti před krutým osudem týraní a zneužívaní.

A proč byl zrušen?

Protože politická zaslepenost našich pánů poslanců, kteří si musí hrát na levou a pravou, obalila tento osvědčený systém politickým marastem - to je špatný, protože to zavedli komunisti.

Nesmyslně tak zrušili praxí ověřený a účinný systém, který dříve děti před týráním chránil, jenom proto, že byl zaveden za totality.

Jenomže, ne všechno co se zavedlo totality bylo špatné, protože za všemi nařízeními a opatřeními nestála nutně jen komunistická ideologie. Za zdravým vývojem dítěte (povinné očkování, pravidelné prohlídky i o opatřením proti týrání a zneužívání dětí) stála hlavně mnoholetá a usilovná práce dětských lékařů.

V prevenci proti infekčním chorobám tedy v očkování patřila totalitní Československá republika mezi světové jedničky.

Už jednou se páni poslanci přesvědčili, že některé přísné postihy z doby totalitní, nevycházely z politické ideologie, ale potřeb praxe. V roce 2006 je tragická čísla mrtvých a zraněných při dopravních nehodách přiměla vrátit se k přísnějším postihům pro řidiče.

Kdyby si naši páni politici pořád nehráli na levou a pravou a neházeli politický marast na opatření či systémy, které se v praxi osvědčily, nemuseli jsme dnes být ve světě proslulí hrůznou kauzou týraných dětí z Kuřimi a stránky novin by neplnily nové a nové případy týraných, utýraných a zneužívaných dětí.

V roce 2007 bylo evidováno 1008 týraných a 585 sexuálně zneužitých a kolik bylo těch neevidovaných zůstává otázkou, protože neexistuje žádný systém, pomocí něhož by se zjistila prává skutečnost. Podle odborných odhadů je u nás týráno až čtyřicet tisíc dětí

Kolik dětí ještě zaplatí krutým osudem či životem politickou zaslepenost?

To zůstává otázkou, protože jak je u nás v politickém Kocourkově zvykem, neřeší se podstata problému tedy prevence, ale pouze následky.

A tak kauza týraných dětí z Kuřimi přiměla naše zákonodárce pouze k ochraně dětských obětí, tedy k zákazu zveřejňování jejich jmen a ukazování jejich tváří, nikoliv však k zavedení nějakých zákonných opatření, která by snížila počet dětských obětí.

Kolik dětských tragédií se musí ještě stát, aby si páni zákonodárci přestali hrát na levou a pravou a učinili praktická a osvědčená opatření na ochranu bezbranných dětí?

Oznamovací povinnost občanů evidentně nestačí.

Nejčtenější článek a nejvyšší karma: Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2