Tak už nám taje sněhová krása

Po 17 letech přepadl Prahu sníh. Začal se sypat drobounce v pátek 8.1.2010, jakoby chtěl zem pocukrovat. A jelikož nebe cukrovalo po celý den i přes víkend, brzy zahalilo všechno do bílého sametu. Všude bílo.    

O. Formánek

Sněhobílá idylka v centru Prahy                                      

Zaparkovaná auta pokrytá sněhobílými kožichy, mezi nimi bílé závěje, na silnicích jen vyježděné koleje, jinak bílo. Konečně i v centru Prahy nám na chodnících křupal sníh pod nohama. Na Staromáku stál sněhulák, na haldách shrabaného sněhu, které tvořily čtvercovou plošinu asi půl metru vysokou, skotačila mládež, která sváděla koulový souboj a dokonce jsme dávali přednost v jízdě lyžařům na běžkách.

Staromák jeho okolí i Královská cesta pod sněhem spokojeně odpočívala. Sněhová nadílka (tedy spíš neuklizené chodníky a silnice) totiž vyhnaly davy z frekventovaných turistických tras, kde za normálního počasí se chodí husím pochodem. Jen odvážlivci a sněhomilci se brodili sněhem v centru. Sněhovou nadílku si mohli užívat i majitelé domů, kteří se konečně dočkali spravedlnosti a byla jim odňata povinnost starat se a zodpovídat za něco, co jim nepatří, tedy za úklid chodníků před jejich domem. A právě díky tomu, že péči o chodníky převzalo město, jsme se dočkali páteční a víkendové sněhové idylky, protože chodníky ani silnice nikdo neuklízel.

Bylo to krásnáááááááá poklidná sněhobílá idylka, až se mi chtělo zpívat Tichá noc, svatá noc, přestože byl podvečer a dávno po Vánocích.

Jenomže když člověk přijde sněhobíle naladěn domů a pustí televizi, tak idylka splaskne. Ve všech zprávách slyší jen lamentace, jak ten hroznej sníh všude komplikuje dopravu, kolik tisíc domácnosti je bez proudu, jaké obrovské ztráty mají firmy, protože se lidi nedostanou do práce, kde všude mají potíže se zásobováním, až má člověk dojem, že sníh je největší zločinec na světě, který by zasloužil doživotí.

Navzdory jeho zločinům já sníh a jeho bílou krásu zbožňuju, a tak se ze mě stává jeho advokát. Vždycky, když slyším o jeho hrůzných činech, vzpomenu si na idylické obrázky zimy Josefa Lady, kdy lidi neměli elektriku, chodili většinou pěšky a ze sněhu se uměli radovat.

Kam se ztratila ta dětská radost ze sněhu, sáňkování, koulování, stavění sněhuláků?

Sežrala ji konzumní společnost a technický pokrok, který na jedné straně umí zázraky, ale na druhé straně je pro něj tak přirozená věc, jako je sníh, úhlavní nepřítel.

Už nám taje sněhová krása

A jelikož chudák sníh je proti počasí a konzumu bezbranný, tak v pondělí začali jeho stejnokroj párat obchodníci, protože byznys je byznys, a tak musel sníh před obchody pryč. Měnil se ve špinavé hyzdivé hromady na kraji chodníků a v nahnědlou břečku na silnicích. Unikátní hromady sněhu ze Staromáku svážela hnusná auta na náplavku na Františku, nebo je sypala rovnou do Vltavy. A poslední ránu zbytku sněhové idylky dala včera nula na teploměru. Z okenních parapetů zmizel sníh a s ním i můj maličký sněhulák. Ze střech začaly padat kupy mokrého sněhu a ulice a silnice zaplnila nechutná břečka.

A už je tady zase ta hnusná zima s teplotami na nad nulou, deštěm a špínou.

Kolik let zas budu vzpomínat na ty krásné kouzelně sněhobílé časy, než zase Prahu přepadne sníh? Možná se už nikdy nedočkám.

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html  

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta  

http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#