O. Formánek
Muž a žena
jsou cizojazyčná veličina.
Pro muže ANO = ANO
tak je to logicky dáno.
Pro ženu ANO = NE
a tak je hádka nemine.
Návod pro ženy jak žádat muže o pomoc, který byl popsán ve dvou předchozích dílech, sníží sice aktivitu výbuchů v komunikačním prostoru mezi opačným pohlavím, avšak riziko explozí hrozí i nadále.
Nejvýbušnější miny se totiž skrývají v samotném způsobu řečnického projevu, kde o sebe křesá nepřímá metaforická rétorika Evy s nánosem patosu a přímá stručná řeč Adama, držícího se faktického významu slov.
Pro Evu však faktický význam slov v podstatě moc neznamená. Důležitá je pro ni intonace hlasu a řeč těla. Tudíž nezáleží na tom, co říká, ale jak to říká. Navíc semele páté přes deváté, čímž ještě více zamlžuje srozumitelnost svého sdělení, a tím Adama, zvyklého zaměřit se na jeden cíl, značně dezorientuje.
Pro jeho přímou loveckou logiku představuje rétorika Evy zašmodrchaný blábol, v němž marně loví smysl. Jediným záchytným bodem se pro něj stává faktický význam slov, proto bere Evu doslovně, čímž si nabíhá rovnou na nastražené miny, neboť jejich výbušnost se skrývá právě v tom, že stejná slova mají pro muže a ženu odlišný význam.
Nejznámější pastičkou je slovo ANO. Pro muže ANO = ANO. Pro ženu ANO znamená ANO snad jen před oltářem, většinou ANO = NE, záleží na tom, s jakým tónem ho vysloví.
Zrovna tak NIKDY neznamená doslova NIKDY, ale patetický výraz pro právě teď, nebo poslední dobou. Také slovo NIC znamená zpravidla úplně všechno. Klasiku ženské zašifrované rétoriky, jež má na svědomí ničivé exploze, symbolizuje věta „My si NIKDY nikam nevyjdem,“ doplněná lamentací „Dřu pořád jako mezek v práci i doma, nemám ani chvíli oddechu.“
Adam slyšící výčitku vezme slovo NIKDY doslovně, zaujme obranný postoj a začne Evě oponovat, že nemá pravdu. Své tvrzení doloží výčtem míst, která nedávno poctili svou návštěvou, a tím Evu rozpálí do červena. Vznítí se hádka, při níž na hlavu nic netušícího lovce srší plamenná sprcha výčitek, co všechno nedělá, nebo dělá, ale špatně.
Tento výbuch se většinou rozšíří na všechny roky prožité v manželství, zapálí i dávno oplakané křivdy. Končí u přestřelky, kdo má horší rodiče i příbuzenstvo a bouchnutím dveří. Adam, odcházející zpravidla do hospody mezi loveckou smečku a mumlající cosi o slepičím mozku, nechápe, proč.
Evu jeho oprávněné argumenty tak rozpálily. Eva rozlítostněná chováním Adama, zvláště jeho hlučným odchodem, mu spílá za zabouchnutými dveřmi do necitlivých sobců. Její zašifrovaná věta, způsobila pravý opak toho, co chtěla. Místo aby si spolu někam vyrazili a užili si hezký večer, se pohádali a Adam si vyrazil sám, bavit se s lovci, kteří na něj mluví srozumitelnou řečí.
Eva vyvolala zbytečnou explozi, díky svému zlozvyku vyjadřovat svá přání s povzdechem, který Adamovi zní jako výčitka. Navíc očekávala, že on z jejích zakódovaných signálů dešifruje její přání, avšak tohoto zázraku se mohla dočkat jen těžko, neboť Adam nemá klíč, pomocí nějž by rozluštil její kódy.
Proto, milé dámy, nechcete-li strávit život čekáním, až vašemu lovci dojdou vaše šifrované zprávy, mluvte s ním na rovinu. Místo povzdechu – my si nikdy nikam nevyjdem, mu sdělte přímo: „Poslední dobou jsem pořád v jednom kole, potřebovala bych se odreagovat. Ráda bych šla s tebou na večeři nebo do kina.“ Neopomeňte říci „s tebou,“ neboť váš lovec by se mohl domnívat, že si chcete vyjít sama nebo na dámskou jízdu a mohl by vám odpovědět: „Tak běž.“ Pokud by nezabrala ani přímá forma komunikace, pak bouchněte dveřmi vy a vyrazte na dámskou jízdu. Tato metoda bývá někdy účinnější než přímo vyslovení přání.
A vy, milí pánové, nechcete-li procházet nepříjemnou sprchou plamenných výčitek, zapomeňte při rozhovoru se ženou na faktický význam slov. Poslouchejte tón jejího hlasu, také si všímejte toho, co právě dělá. Věta: my si nikdy nikam nevyjdem, pronesená s povzdechem např. při mytí nádobí či jiné domácí práci, znamená pro vás výzvu, abyste ji pozvali na večeři, nebo do kina.
Dalším varovným signálem před blížícím se zemětřesením je zamlklá žena, která vás jindy zasypává nepřetržitou plejádou slov. Zeptáte-li se takto zamlklé ženy: „Děje se něco?“ a uslyšíte-li tichým, strohým či zajíkavým hlasem NIC, můžete si být jisti, že se děje všechno, neboli máte kolosální průšvih. Pravděpodobně se dozvěděla o vaší milence a schyluje se k rozvodu. Na tuto zásadu se můžete spolehnout v 90 %, uslyšíte-li z úst své drahé slovo NIKDY, neberte jej vážně, jakmile na výše uvedenou otázku uslyšíte odpověď NIC, je situace velmi vážná.
Žena buď myslí pravý opak toho, co říká, nebo to, co říká, nemyslí doslovně, a proto pokud žena začne s povzdechem snášet výčitky na vaši hlavu, zeptejte se jí rovnou, co si přeje.
Někdy se totiž Eva potřebuje jen vypovídat.
Předchozí díl: http://formankova.blog.idnes.cz/c/5745/Proc-muzi-nepomuzou-i-kdyz-muzou-II.html#t2
Příště: Proč muži nechápou, co ženy říkají.
Článek vyšel na www.babinet.cz
