Nám mozek nevymyli, aneb jak jsme žili za totality

Když čtu, nebo slyším názory některých mladých lidí kritizujících totalitní seriály a s nimi i generaci, která je sledovala, musím se ptát: „Co způsobilo, že mají tak zkreslený pohled na život v totalitě?“  Ať už je to vinou dějepisu či rodičů, v každém případě je chybou, že o minulosti vědí tak málo.

O. Formánek

Představa, že jsme se dobrovolně oslovovali soudruhu, soudružko, provolávali slávu Sovětskému svazu, hltali přiblblé ideologické seriály a věřili všemu, co v nám v nich naservírovali, je opravdu zcela mimo realitu tehdejší doby. Jistě byla pracoviště, kde se tak museli povinně oslovovat. Zvláště pak zarytí kariéristi si na toto oslovení potrpěli. Ale jinak se lidé všemožně snažili eliminovat všechna tato totalitní negativa.

Chtěli jsme zkrátka prožít svůj život v rámci daných možností. Také jsme měli své sny, které jsme chtěli naplnit, ať už pracovní či partnerské. Snažili jsme v nadiktované ideologii žít svůj život podle svých představ, které jsme však museli přizpůsobit totalitnímu režimu. Což ovšem neznamená, že jsme všichni byli straníci. Já například ne. 

Svůj bojkot režimu jsme nadávali demonstrativně najevo.Poslouchali jsme zakázanou hudbu např. Depeche Mode, Pink Floyd. Nosili džíny, kluci dlouhý vlasy, stříkali jsme si na bílá trička spreji americkou či kanadskou vlajku. Nežili jsem v absolutní kulturní izolaci. I totalitní režim nám se pustil některé zahraniční filmy ze západu i světovou hudbu. Na diskotékách hráli  Beatles, Boney M.,ABBU.

V práci jsme se oslovovali jmény nebo pane, paní. Nepěli jsme slávu na SSSR, ani nevyznávali lásku rudým bratrům. Nechodili jsme s nadšením ani do prvomájového průvodu, ani na schůze, kdo mohl, tak se tomu vyhnul.

Nadávali jsme na režim a bolševiky. Na pracovištích a v soukromí kolovaly politické vtipy na adresu rudých bratrů a bolševických pohlavárů. Ty vtipy vyprávěli i straníci, protože většina lidí vstupovala do strany jenom proto, že chtěli prostě dělat svoji oblíbenou práci a bez legitimace, by jí dělat nemohli.

Ne, nebyli jsme oddaní režimu, věděli jsme, že nám lžou a uvažovali jsme vlastní hlavou. Přestože jsme žili v totalitě, nenechali jsme si vymývat mozky bolševickou ideologií.

Dnešní mladí lidé žijí ve svobodné zemi, nikdo jim nediktuje, jak mají žít a přesto si někteří z nich nechají vymývat mozek nejen vnucovaným povrchním životním stylem, ale diktaturou zisku.

Jak by se asi chovala mládež, která nás tak kritizuje, kdyby žila za totality?  

Nejčtenější články a nejvyšší karma:

Záchodová štětka do vagíny nepatří

http://formankova.blog.idnes.cz/c/35716/Zachodova-stetka-do-vaginy-nepatri.html

Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta

 http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2