Bylo nebylo… Léta páně 1993 bylo v jedné malé zemičce v královské pokladně 333 miliard na důchodovém fondu.
O. Formánek
Však v tom osudném roce panoval královské pokladně udatný finanční rytíř Vašík a miliardy, kteří si pracující nastřádali za roky práce, mu byly trnem v oku.
A tak jednoduše důchodový fond zrušil a zlaťáky si přisypal do státního rozpočtu, aby měl co tunelovat. Marné bylo volání chytrého Honzy, aby se důchodový fond opět oddělil od státního rozpočtu, Vašík si vedl svou.
I nastala krutá léta pro královskou pokladnu
Jelikož měl Vašík peněz pořád málo, počal rozprodávat lidový majetek, který patřil všemu lidu. Kuponová privatizace to nazýval. Lidu hodil pár drobných a pak se jen díval, jak jeho kumpáni, rozkrádají miliardový majetek lidu přímo před nosem.
A zatímco Vašíkovi kumpáni kradli jako straky, lidu Vašík zpíval písničku, že nemůže na nic peníze dát, protože peníze v královské pokladně prostě nejsou.
No bodejť by tam byly, když je všechny rozkradli.
A jak dopadli důchodci, co si našetřili těch 330 miliard?
No jako žebráci, kteří každý měsíc čekají na almužnu. Zbyly jim jen oči pro pláč, když jim každý měsíc přijde almužna nazývaná důchod. A jako by to nestačilo Vašíkovi kumpáni je ještě odírají, kde mohou. A jako by té krutosti nebylo málo, už několik let je stále straší, že na důchody není a nebude.
No bodejť by bylo, když to všechno rozkradli.
Nejčtenější články a nejvyšší karma:
Záchodová štětka do vagíny nepatří
Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
Máte pravdu pane prezidente
