10. přikázání
Nepožádáš statku bližního svého. Nebudeš dychtit vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
Tímto přikázáním se však řídil jen Kristus a jeho učedníci, kteříputovali mezi lidmi a hlásali slovo boží. Žili z milodarů, nenechávali si za nic platit. Neměli žádný majetek.
O. Formánek
Kněží a faráři skromnost Krista a jeho učedníků dávali věřícím za vzorový příklad skromného života, díky němuž budou spaseni. Sama církev se tímto přikázáním ani příkladem Kristovy skromnosti neřídila. Jako samozvaný mluvčí boha bičem víry udržovala lidi v poslušnosti a oddanosti, což jí přinášelo dary.
Ve starověku i středověku stavěli šlechtici a panovníci na svých pozemcích kostely a fary, které však patřily jim jako majitelům pozemků. To se církvi nelíbilo a usilovala o převedení majetku. Podařil se jí velice výhodný trik ve formě patronátního práva – stala se bezplatným převodem vlastníkem far, kostelů, chrámů, klášterů a původní majitelé navíc přebrali "čestnou" povinnost přispívat na jejich údržbu.
Nelze se pak divit, že takto zhýčkaná církev zcela neomaleně požadovala zpět chrám Sv. Víta s tím, že stát bude přispívat na jeho údržbu.
Věřící v naději, že budou spaseni, či vykoupeni z hříchů, obdarovávali církev pozemky, hmotnými či peněžními dary nebo dědictvím. Při vstupu do klášterů bylo od bohatých požadováno věno. 10. přikázání: Nepožádáš statku bližního svého, zde evidentně neznali.
Církev rozhodně nestrádala. O její skromnosti se dá mluvit jen těžko, ale to jí nestačilo. Život z milodarů nedával jistotu stálých příjmů, a tak z údajné dobrovolnosti udělala povinnost.
Od křesťanů začala vybírat povinné poplatky - desátky (desetinu z úrody) prezentované jako dar bohu za jeho dobrodiní. Vybírání desátků, bylo přísně kontrolováno a hříšník měl na triku nejen trest boží, ale světský, který mu udělal ze života peklo na zemi.
Když k tomu přičteme poplatky za mše, křty, pohřby, svatby a kupčení s hříchy. Kdy movití lidé se mohli ze svých hříchů vykoupit a hřešit klidně dál, měla katolická církev na svém kontě sama velký hřích porušením 10. přikázání.
Věřícím ovečkám kázala o skromnosti a spasení, sama se svou hamižností spasení vyhýbala.
A jako by její hřích nebyl dost velký, ještě kněze, kteří kritizovali její hamižnost, prohlásila za kacíře a Jana Husa za pravdu dokonce upálila. Když na konto církevních hříchů přidáme násilnou rekatolizaci po porážce husitů. Kdy lidé jiné víry, pokud nepřijali katolickou víru byli pronásledováni jako kacíři, jeví se katolická církev jako notorický hříšník.
Z výše odhalených poznatků mi zcela logicky vychází:
1. církev má sloužit lidu, tedy všechny služby poskytovat zdarma.
2. Majetek církve patří nám všem, protože církev si svou vlastní prací na něj nevydělala a všichni naší předkové na něj nějakým způsobem povinně přispěli.
O dobrovolných darech, jimiž věřící odměňovali kněze za sloužení mše, křty, svatby apod. se nedalo vlastně nikdy mluvit, protože přispívali buď ze strachu z trestu božího či víry ve spasení. Neměli možnosti svobodného rozhodnutí, protože od narození byli vychováváni vírou k poslušnosti a oddanosti k církvi.
Tak proč bychom jí dnes měli ještě něco doplácet, neměla by spíš ona vracet nám?
Kampak se ztratila katolická láska bližnímu svému, která žádá z jeho zadlužené kapsy nekřesťanské peníze a ještě přitom porušuje 10. přikázání?
Božskou skromnost převedla církev na pozemskou hamižnost. Nejabsurdnější na tom je, že vláda chce vyhovět nekřesťanskému požadavku církve a zvýšit tak státní dluh o další miliardy. Na jedné straně regulačními poplatky omezuje lidem přístup ke zdravotní péči a na druhé straně chce církvi vyplácet miliardy. Holt blaho církve má větší váhu než zdraví občanů.
Nejčtenější článek a nejvyšší karma: Vem si mě, aneb jak slepice bojují kohouta
http://formankova.blog.idnes.cz/c/12270/Vem-si-me-aneb-jak-slepice-bojuji-kohouta.html#t2
