Dovoluji si zde zveřejnit ukázku z blogu, který mě velmi zaujal (blog Krále teplý Prahy, kráceno): „Ahoj, buzíčci, hlavně vy zakrnělí, vy ze vsi, myslím z Brna a okolí, vy, co mi píšete a prosíte mě na kolenou, abych já pražská legenda přijel za vámi zachlastat / zapřednášet na téma buzerantsví / ukázat vám nejnovější módní trendy, a to vše tam někam daleko do Brna, navíc po dé jedničce. Pche!
Jako já proti vám Brňákům nic vosobního nemám, hlavně proto, že jsem jednoho z vás měl (víte snad, jak myslím, že měl, ne, nejste tam snad až tak zavostalí), teda měl, spíš jemu se přihodil ten zázrak zázraků a potkal samotný Krále teplý Prahy, teda mě, teda jako potkali jsme se v Praze, to dá rozum, sem na služébce v hlavním, říkal a pak ještě plácal spoustu dalších kydů mydů, ale já mu stejně nerozuměl, a to ani ze začátku za střízliva a v bezhulilu, protože tam na tom divokým, neprobádaným východě, teda jako v Brně, se evidentně mluví nějakou hatmatilkou, tak jsem toho fakt moc nepobral, ale každopádně mě – světe, div se – nějakým záhadným způsobem tenhle Moraváček na výletě s chlebníkem ve Stověžatý zaujal, asi i tím jak furt mlel a já pochytil jen to, že je v Brně nuda a nebýt nějaký Vaňkovky nebo koho (asi jeho stará), tak je to tam na provaz a pak vymýšlel takový legrační, srandovně znějící slova na ž, jako třeba Žabovřesky a Židenice, a mně hned došlo, že je na stopro dobrej s jazykem, když pohazuje po jednom gé baru v Praze na Muzeu, teda spíš na Buzeu, kde jsme se potkali, takovýhle jazykolamy, tak jsem mu řekl, šetři dech, rolníku a dost jsem se předváděl v tom nejvíc sexy světle, jak to jen jde a jak to umím jenom já, a jeho to teda dost bralo, taky dost kalil (aspoň v něčem jsou Brňáci srovnatelní, možná i lepší než my králové z Prahy) a platil (i za mě, samozřejmě) a najednou tam byla ta pověstná legendární nadržená jiskra a už se jelo tágem do jeho nóbl hotelu na Vyšehradě a voběma nám bylo jasný, kudy bude tematická linka týhle noci probíhat (pro nechápavý: mezi mýma a jeho nohama), no a taky že jo, jen bych chtěl ještě vyjádřit jistý pochyby nad tím, proč se jako furt, když se mluví o Moravě, mluví o Velký Moravě, celej tenhle dějepisně rozměrovej humbuk nechápu, protože tenhle strejček z Brna byl, alespoň co se rozměrů a výkonu týče, spíš průměr až malej než velkej, no a von mi pak povídá, jestli jako nechci někdy za ním přijet do toho jeho Brna (jak se vlastně píše? S velkým písmenem tak jako třeba Praha? No vypadá to divně…) a já na to: zas neblázni, taťko, byls skvělej, ale ne zas tak, abys vyhrál Krále teplý Prahy na celou noc, nebo snad dokonce na nějakej výlet, dej mi děngi na tágo a neškudli, tohle je Praha, Prag, Prakue, ne žádná víska, tady všechno stojí o dost víc.
No ale to jsem vodbočil, chtěl jsem jen říct, že proti Brnu nic nemám, nic ve zlým, já jen prostě nevopouštím štědrý Povltaví a nikam do Sedlákovic nejezdím, takže věčný uškemraný pozváníčka k návštěvě Špilbergu, nebo jak se ty vaše Hradčany jmenujou, od vás, krajanů z Brna a fandů mýho supr čupr blogu, vyslyšet nemůžu. Tak zdar, buzíčci moravští, a nepochcípejte tam nudou. Byla by vás škoda. A kdo by pak taky četl můj blog, že?“
Nakladatelství Host a já se na Vás těšíme v sobotu 14. září v Brně v Cafe Atlas (Žerotínovo náměstí 6) od 18.00, kdy proběhne brněnské představení knihy Buzíčci.
