Paměť a informační mosty

Paměť a uložené informace v ní jsou tou nejzákladnější výbavou každé mysli. Existuje několik způsobů jak informace do paměťi ukládat a jak s uloženými informacemi pracovat.

Nejběžnější forma ukládání informací do paměti, kterou se budeme zabývat, funguje na principu informačních mostů. Ty propojují asociativně souvislosti s jakkoli kompatibilními uloženými informacemi. Takže subjekt neaplikuje určitou strukturu pouze na záležitosti, které s ní bezprostředně souvisí, ale i na podobné až diametrálně odlišné. Jedná se například o zlehčování různých situací v životě hláškami z filmů u autistických dětí  (echolálie). Tento trénink je pro umění improvizace velmi důležitý a čím méně související, a přitom kompatibilně aplikovaná struktura na definovanou souvislost, tím lépe. Budeme se tím zabývat dopodrobna někdy příště.

Informační mosty mají tendenci se vždy napojovat na nějakou vnitřní emoci. Emoce jsou totiž evolučně předřazeny vlastnímu myšlení, protože slouží jako obranný mechanismus v místech, které nemá mysl selektivně vyřešené.

Jde jen o to, že je u induktivních kombinací nezbytné, abychom se dokázali co možná nejvolněji pohybovat za hranicemi těchto informačních mostů. Drtivá většina záležitostí, řešených skrze induktivní kombinace nejsou selektivně (neboli racionálně) nijak zpracované. Neexistuje a nikdy existovat nebude tak detailní a rozsáhlý výklad každé eventuality, jež se dá pro aplikaci použít, takže se v tomto smyslu řídíme za pomocí různých mantinelů a jiných pomůcek (jako vkus, užitečnost, nenáročnost atd.).

Stav mysli, kdy se pohybujeme za hranicemi oněch informačních mostů aniž by byly bezprostředně spojovány se vším co jsme si do mysli na konfigurovali umožňuje téměř za jakýchkoli okolností až strojově přesný výběr dostupných eventualit. Takže pokud si hrajeme s nějakou řekněme psychicky náročnou myšlenkou, zpravidla platí, že se subjekt nechá strhnout subjektivním dojmem z momentu a 95 procent eventualit vůbec nezohledňuje. My naproti tomu sice stále pracujeme se subjektivními dojmy, ale eventuality, za nichž jsou vyvolávány, se mohou lišit vědomým výběrem a právě až na základě oněch mantinelů a různých pomůcek volíme tu nejvhodnější ke zpracování.

Navodit tento stav mysli je pro mozek přirozená záležitost, protože se tak děje u každého člověka když spí. Během spánku je mysl běžně vystavena chaotickému sledu různých situací a události. Kdyby nám tento sled událostí někdo přehrával jako film za plného vědomí, velmi rychle by nás rozbolela hlava, ale tento stav není při spaní nežádoucí, protože si v hlubších myšlenkových hladinách mozek aktuálně vnímané informace do paměti a informačních mostů z 99 procent neukládá. Proto bývá většinou i problém si na nějaký sen vzpomenout. Ale nejdůležitější je vědět, že předchozí událost ze snu nemá žádný vliv na naši subjektivní reakci ve snu (nebo situaci v něm) následujícím.

Lidé se běžně řídí v životě preferencemi, které aplikují na základě bezprostředně prožitých situací.  Jedním z nejzákladnějších tréninků mysli pro induktivní kombinace, je schopnost zbavit se vlivu aktuálních záležitostí na hodnocení záležitostí dlouhodobých. Tato schopnost by sama o sobě stačila na osvojení a vytváření deduktivních technik, za pomocí kterých by bylo možné pohybovat se v informační dálnici neznámých proměnných snadno a rychle. Schopnost dedukce je základním předpokladem pro schopnost indukce, a tedy i induktivních kombinací. O dedukcích někdy příště.