Září roku 2013 bylo téměř celé uplakané. Jedině první týden byl celkem slušný a pak teprve poslední asi dva dny, kterých jsem se rozhodla využít k další túře, tentokrát do okolí Bartošovic v Orlických horách.
Hned ráno po příjezdu do Bartošovic mě potkal malér. Neměla jsem s sebou nic k jídlu ani k pití, protože jsem cestou tam neměla mezi jednotlivými spoji dost času, abych se někde zastavila, a tak jsem spoléhala na to, že si něco koupím přímo v Bartošovicích. Jenže obchod byl zavřený kvůli rekonstrukci budovy...a tak jsem měla před sebou deset kilometrů bez ničeho, protože jinde nebyla možnost si něco koupit. Hlavně to pití chybělo, ale nakonec jsem to zvládla i tak.
Vyšla jsem z Bartošovic po II/311 směrem na Vrchní Orlici, kde se v tamním zruinovaném kostele sv. Jana Nepomuckého natáčely některé scény z filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Cestou jsem míjela mnoho nádherně vybarvených velikých javorů a také mě provázel výrazný vrchol Czerniec na druhé straně Divoké Orlice, který patří do Gór Bystrzyckich. Kostel na Vrchní Orlici je volně přístupný, ale tentokrát jsem interiér nenavštívila. Prošla jsem pouze po zdevastovaném hřbitově, nahlédla do bývalé márnice a pak jsem se vrátila nahoru na hlavní silnici, odkud jsem pokračovala dále až na Malou Stranu. Odtud jsem se vrátila na Vrchní Orlici a kolem kostela jsem prošla dolů, kde se nacházejí pozůstatky bývalé samostatné obce Vrchní Orlice, která, protože byla německá, byla po válce vylidněna. Dnes je tam pouze několik málo chaloupek a Farma Vrchní Orlice, kterou provozuje Sdružení Neratov, a osada patří pod Bartošovice v OH. Touto cestou jsem sešla přímo k památníku tragické události ze září 1938, pouhých několik málo dní před Mnichovskou dohodou, která se udála o kousek jinde než se památník nachází. Zde byl 25.9. v půl páté ráno henleinovci ze zálohy zezadu střelen Josef Navrátil, dozorce finanční stráže, člen Stráže obrany státu, který tu vykonával pochůzku společně s dalším vojínem. O několik dní později umírá na následky průstřelu plic, kdy se doslova utopí ve vlastní krvi, v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou. Smutnou ironií osudu je, že den poté, kdy byla tato vražda spáchána, se měl ženit. Toto jsou slova zraněného Josefa Navrátila k jednomu ze svých kolegů z nedalekého Kunštátu (součást Orlického Záhoří), který s ním ležel na pokoji: "Jen aby to nebylo všechno zbytečné; rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo."
Dole u pomníku jsem se dala do řeči s paní, která tam hrabala trávu. Měla jsem v úmyslu vrátit se zpátky do Bartošovic a pak pokračovat na Haničku a Panské Pole přes Údolíčko. Ona mi však poradila kratší cestu kolem osady Hadinec. Prošla jsem tedy Vrchní Orlicí a pokračovala tři kilometry po žluté proti proudu potoka Hadinec pod stejnojmennou osadu, kde jsem odbočila doleva směrem na Haničku. Protože jsem po příchodu k autobusu měla ještě chvilku čas, neodolala jsem a za parkovištěm Hanička/Panské Pole jsem se přes malý lesík dostala na místo, kde je nádherná vyhlídka k Suchému vrchu. Rychle jsem udělala pár snímků a vracela se zpět, aby mi to neujelo. Velký bunkr "Na holém", který leží kousek za parkovištěm, už jsem radši nechala na jindy. Důkladně jsem si ho prohlédla teprve koncem června 2016.
