Bitevní lodě mají už svou slávu za sebou. To nic ale nemění na jejich majestátnosti, historické úloze a i obdivu k vrcholu tehdejší techniky.
USS Alabama byla do služby předána v roce 1942 a z aktivní služby vyřazena v roce 1947. Podílela se tak na operacích druhé světové války a v šedesátých létech se z ní stalo muzeum. S rozvojem raketové techniky ztratily bitevní lodě svůj význam. Raketa zasáhne cíl mnohem dál, rychleji a přesněji, než dělový projektil. Mnohé bitevní lodě tak byly ponechány ve službě a přestavěny na možnost odpalování raket. To ale nebyl případ USS Alabamy a můžeme si tak prohlédnout tehdejší vrcholné válečné loďstvo.
A to i díky tomu, že v americkém námořnictvu patřila v podstatě k výjimkám, protože měla to štěstí že nebyla nikdy zasažena a poškozena.
Tak nejdříve model.
Všimněte si dvou hlavních dělových věží na přídi, každá s třemi hlavněmi. Ještě jedna věž je na zádi. To je to podstatné, kvůli tomu ta loď vlastně existovala. Vše ostatní je vlastně jen kvůli těmto devíti dělům, trup kolem nich, nástavby, další malá děla určená v podstatě jen pro ochranu lodě, posádka. To vše je vlastně jen servis pro těch devět kanonů.
Loď je dlouhá 210 metrů, plně naložená má výtlak 45.233 tun, prázdná pak 35.580 tun. Takže na zásoby, palivo a munici připadá nějakých skoro 10.000 tun! Ponor necelých jedenáct metrů, ale výška od kýlu po stožár přes sedmdesát metrů. Takže nad hladinou je vidět část vyšší, než je petřínská rozhledna. Poháněly jí 4 parní turbíny s výkonem 97.000 kW. To je asi tak 1000 osobních aut. Při poloviční rychlosti jí palivo stačilo na 28.000 km. Tedy obeplula půlku zeměkoule.
Při plném obsazení měla na palubě 2.500 mužů posádky. Ti samozřejmě museli jíst, spát, řešit své osobní problémy, bavit se, oblékat se, modlit se. Podívejme se nejdřív na život v takové lodi.
Hygiena.
A teď něco k jídlu.
Zdraví.
Tak dál.
Říká se, že srdcem lodi je strojovna. Tahleta měla čtyři turbíny a jejich síla a výkon je již popsán výše. Strojníci sloužili za strašného rámusu, teploty a v nedýchatelném vzduchu. Byli až dole u kýlu lodě. Pokud loď najela na minu, tak neměli skoro šanci uniknout a přežít.
K plné funkčnosti lodě patřilo nepředstavitelné množství vedlejších provozů, kanceláří, pracovišť a dílniček.
Je to neuvěřitelné, ale i tato třída plavidel měla na palubě letadla. Byla dvě a sloužila k průzkumu. Na zádi byly dva katapulty, které je vystřelily do vzduchu. Pilot provedl průzkum. Výsledky buď přímo hlásil do rádia, nebo fotografoval na zavěšenou kameru. Proto byla na lodi i temná komora na vyvolávání filmů. Letadlo následně přistávalo na hladině vedle lodi a bylo jeřábem vytaženo na palubu.
A pojďme k tomu nejdůležitějšímu - zbraním. Kromě již zmiňovaných hlavních devíti děl, která si nechám na konec, zde bylo 20 120mm děl, 48 40mm a 52 20mm kulometů. Všechny sloužily v podstatě jen pro ochranu před nepřátelskými letadly.
A jdeme do finále. To, kvůli čemu celá loď vlastně je. A vše se točí jenom kolem nich. Tři věže, každá s třemi děly ráže 400 mm (náboj o průměru skoro půl metru).
Každá z věží se může natočit až o 120° doleva nebo doprava. Jinými slovy může loď pálit tzv. plnou boční salvou při natočení o 90°, nebo dokonce lehce za sebe při natočení o 120°.
Na tomto snímku (nahoře) si uvědomíte velikost hlavní. A teď to nejpodstatnější - dostřel byl asi 40 kilometrů. To je už vzdálenost, kde zakřivení zeměkoule dělá asi 35 metrů. Jinými slovy při palbě na menší a nižší plavidla už na ně za horizontem nebylo vidět a bez radaru to nešlo.
Jistě si dokážete představit zákluz takového děla. Tlumící mechanismy toho zákluzu byly jedno z nejstřeženějších tajemství druhé světové války. Protože jinak by každá salva s lodí více než zacloumala.
Každá dělová věž sahala do hloubky přes pět palub a její šířka byla jen o něco menší než šířka trupu lodě. Musíte si tedy představit obrovský stojící válec, který jde od paluby až ke kýlu, kolem něj je už jen úzký průchod a to na všech úrovních. Ten válec je schopen se otáčet všemi směry celkem o 240°.
Obsluha poslala z podpalubí výtahem nahoru k hlavni projektil, který byl vložen do hlavně. Za ním koudelová ucpávka. A za ní prachová náplň. Pak byl uzávěr uzavřen a mohlo být vystřeleno. To vše zvlášť pro každou ze tří hlavní, pro každou ze tří věží. A každá salva se mohla opakovat po 30 sekundách. Pro každou věž bylo potřeba 140 členů posádky, kteří toto zvládali.
Věže byly chráněny zepředu 400mm pancířem (představte si 40cm tlustý plech), po stranách pak o něco slabším.
Bitevní lodě byly na začátku druhé světové války považovány za nejmocnější námořní zbraň. Brzy se ukázalo, že letadlová loď představuje pádnější argument. A dnes drží lidstvo v šachu díky strachu ze sebezničení strategické jaderné ponorky.
A jen tak mimochodem - na palubě USS Alabama se natáčel film Přepadení v Pacifiku se Stevenem Seagalem.
