Služebníček, pane velvyslanče, prosíme o odpuštění

Řekl to za Českou republiku velvyslanci Čínské lidové republiky kancléř našeho nejjasnějšího pana prezidenta Vratislav Mynář.

Nestačilo veřejné prohlášení, že ostatní ústavní činitelé s cestou Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nesouhlasí. Nestačilo ani jasné a úderné potrestání od láskyplného pana prezidenta, že Miloše Vystrčila si k sobě tedy už zvát nebude. Musela ještě přijít osobní omluva s pokorou a ujištění, že jsme i nadále věrnými služebníčky.

To vše do obličeje představitele země, kde se lidé beze stopy ztrácejí, kde jsou za špatné názory aplikovány několikaleté převýchovné tábory a lidé popravováni kvůli darování orgánů. Kde, když se znelíbíte, tak si nekoupíte ani lístek na vlak.

Po prohlášení Číny na adresu předsedy Senátu, že za svou cestu zaplatí vysokou cenu (ještě ne nejvyšší) nenásledovala diplomatická nóta, oficiální protest, ani např. aspoň vyjádření politování nad podobnými výroky. Naopak. Následovalo lokajské připlazení po kolenou se skloněnou hlavou a pokornou omluvou.

Jakýkoliv hospodářský vrtoch Číny teď bude jejími zastánci dáván za vinu Miloši Vystrčilovi. Firma Petroff už okusila, jaké to je obchodovat s nesolidním a nespolehlivým partnerem, který musí čekat, co mu na to řeknou vládnoucí soudruzi. Ostatně dopadla ještě dobře. Jiní byli okradeni o své know-how, jejich výrobky okopírovány a partner vyšachován. Své o tom všem ví i Pražákovo kvarteto, které nesmělo do Číny letět jen kvůli svému jménu, jež se podobá Praze, tedy městu, jehož primátor není v Číně oblíben.

A teď za vše bude samozřejmě vinen Miloš Vstrčil. To je úplně stejné, jako tvrzení, že za smrt rukojmích může policie, protože nepřistoupila na požadavky únosců, nebo za znásilnění si může holka sama, protože měla krátkou sukni.

Nicméně za prezidenta si můžeme sami, protože jsme ho zvolili.