Prý malé platy pomocného personálu, prý málo učitelů, prý nedostatečné investice … všechno to má jeden jediný společný faktor, a to jsou chybějící peníze.
Jenže páni odboráři si poněkud spletli adresáta svého protestu. Vláda už opravdu nemá z čeho do školství peníze nalít. Deficit státního rozpočtu a obecně veřejných financí je neúměrně vysoký. Na tom se shodne i opozice, tedy ti, kteří včerejší protest horlivě podporovali.
Pokud potřebujeme dostat peníze do školství, a hlavně do těch tak medializovaných školních jídelen a jejich pracovnic(ků), tak se podívejme na to, co ty jídelny inkasují. Za oběd o více chodech řádově desetikoruny. Je snad úměrné, aby školákům platil jídlo stát a nikoliv rodiče? Sociálně citlivější rodiče by to mohlo, řeknu-li to vyhroceně, motivovat posílat děti do školy i s obrovskou teplotou. Tam se přeci najedí levněji než doma. To je totiž cena za oběd, kterou doma nepořídíte, ani když budete vařit na ohništi na zahradě.
Ta absurdita jde ještě dál. V mnohých školních jídelnách se mohou stravovat i přespolní. A za oběd nedají ani stovku. To je často částka nižší, než za co si nakoupíte v supermarketu připravenou hotovku na ohřátí v mikrovlnce.
To fakt nikomu nedochází, že tady ty peníze utíkají a není nic asociálního zvýšit platby aspoň na náklady, bez dalších dotací?
A pak je tu samozřejmě otázka školného. Již desetiletí probírána, levičáky (tedy těmi, co včera vehementně více peněz do školství požadovali) striktně odmítána a jako bumerang se absence školného vrací stále zpět. Školné funguje v mnoha vyspělých zemích světa a pokud se k nim chceme řadit, tak nevidím důvod, proč bychom ho neměli zavést. Je na delší diskusi, jak dotovat (půjčovat) sociálně slabším, systém stipendií, grantů, bezúročných půjček … o tom to dnes není.
Dnes je to o principu. Že pokud chceme dostat do školství finance, tak musíme zavést školné a přestat s nesmyslným sociálním inženýrstvím ve školních jídelnách. Ostatně i školní družina by si zasloužila mírný poplatek. A pak nebudeme muset vztahovat ruce k všemocnému státu, pochodovat po náměstích a divit se, že si na takovém protestu přihřeje svou polívčičku i kdejaký odborář a dezolát.
A být vládou, tak nad protesty zajásám, prohlásím že protestujícím vyjdu vstříc a v nejbližší době předložím návrhy zákonů o školném a o finanční soběstačnosti vedlejších školních provozů.
