Odpověď dám velmi symbolickou. Odpoledne odlétám na prodloužený víkend do Sevilly. A tím je řečeno vše.
Znamená to, že se mohu zvednout a odjet si kam chci a kdy chci. Nemusím poníženě žádat o nějaký devizový příslib, nebo nocovat před cestovní kanceláří, abych si mohl koupit nějaký zájezd za železnou oponu.
Znamená to, že na to mám. Od rozvojové, ale spíše zaostalé komunistické země, jsme se dostali do elitního klubu nejbohatších ekonomik světa. A je jedno jestli jsme v top 10, nebo top 30. Lidi se mají.
Ti, co na to nemají, mohou vyrazit třeba na procházku do šumavských hvozdů a nebude hrozit, že je tam odstřelí pohraničník jako zajíce. Chudí lidé byli, jsou a budou. Ale dnes je jim pomáháno. Pomáháno až natolik, že jeden z politiků musí stále vyřvávat, že pomoc zneužívají.
Nikdo mi můj výlet nebude závidět. Naopak. Jako národ jsme se stali i hodně lidskými. Z dřívějšího hraní si na vlastním písečku a vlastní chaloupce jsme tam, že hodně věcí (nemocné dítě, váleční uprchlíci, oběť agresora…) dokáží vybudit nebývalou vlnu solidarity a podpory.
Znamená to, že si zde mohu napsat co chci a nikdo mě za to nebude popotahovat. Samozřejmě tím vědomě nesmím škodit nebo omezovat jiné. A to je v pořádku.
Znamená to, že si do Sevilly beru na fotky velmi dobrou zrcadlovku, kterou jsem prostě koupil v obchodě. Nemusel jsem potupně pod rukou shánět nějaké bony, abych ji jako jeden z mála vyvolených mohl koupit ve výdejně zvané Tuzex.
Znamená to, že když už člověk opustí svou rodnou zem, tak se mohu těšit na španělskou gastronomii, večerní vínka, a nemusím s sebou tahat konzervy a sušit veškeré své peníze na nejnutnější nákup chleba.
Znamená to, že si večer pustím přes mobil přenos zápasu naší fotbalové reprezentace. A když se budu chtít podívat na zprávy, tak nemusím nutně konzumovat kontrolovanou ČST (nebo jak mnozí dnes tvrdí ČT), ale mohu přepnout na tucet dalších.
Prostě to znamená že jsem šťastný člověk a dnešní den je pro mě opravdu svátkem, protože před 34 lety mi toto vše do života věnoval.
