Doba soupeření velmocí v oblasti dobývání kosmu vedla k neuvěřitelným věcem. Sovětský svaz nakonec několik prvenství získal. Ale cena za ně byla hrozivá.
V šedesátých létech, když se to novinami hemžilo všemi možnými lety, tu s dvoučlennou posádkou, tu s první ženou, tu spojením na orbitě, tak jsme to postupně začali brát tak nějak samozřejmě. Problémy nebyly, jak nám bylo vtloukáno do palic. Proto i následné vyznamenávání kosmonautů probíhalo pouze s pohrdlivými úsměšky na našich rtech. Brali jsme to jako rutinu soudruha vůči soudruhovi.
Teprve po revoluci jsme se dozvídali zákulisní informace. Paranoia utajování v tehdejším socialistickém bloku nakonec vedla ke vzniku fám a tím pravděpodobně i předchůdci dnešních fake news. Bohužel to nezaslouženě odnesl i Jurij Gagarin. Podle jedné z konspiračních teorií prvním nebyl, ale před ním letěl Vladimír Iljušin.
Teprve když jsme mohli vidět, v jak stísněném prostoru museli tehdejší sovětští kosmonauti létat, nebo jak se v zájmu propagandy startovalo i když technici upozorňovali na neuvěřitelné množství možných rizik a problémů, došlo mi, že hrdinové opravdu byli. A to třeba i ti, co v zájmu toho, aby mohl Sovětský svaz jako první v jedné lodi vypravit tři kosmonauty najednou, tak se do dvoumístné kabiny nacpali, ale bez skafandrů. Při pravděpodobnosti neúspěchu nad 10% to bylo hrdinství opravdové. S odstupem času uznávám, že si ta státní vyznamenání zasloužili. A bylo mezi nimi i hodně mrtvých, kteří prostě na ta neodstraněná technická rizika doplatili.
Mrtvé měli i Američané. Ale o nich se vědělo od začátku. A ti se z chyb dokázali poučit. Sověti se hnali jen za propagandou.
Modlou propagandy se pak nakonec stal samozřejmě i Jurij Gagarin. Těžko soudit, zda mu to vše už lezlo na nervy, nebo mu to jen stouplo do hlavy, ale nakonec se znelíbil tehdejšímu vůdci Sovětského svazu Leonidu Brežněvovi.
Jurij Gagarin měl zakázáno své milované létání. Stal se tak obětí oné propagandy, která si nemohla dovolit riziko, že by se zabil. To platilo až do okamžiku, kdy se na jednom večírku s Leonidem Brežněvem nepohodl. Pár dnů poté mu přišlo povolení k letu. Poprvé po mnoha letech. Hned na prvním letu se jeho stroj zřítil a Jurij Gagarin zahynul. Nehoda nebyla nikdy objasněna, ale vraždou to smrdí na sto honů.
Tak přesně zacházel se svými hrdiny Sovětský svaz, když už jich nebylo potřeba. Ale jméno Gagarin už zůstane v lidské historii zapsané navěky.
