Po zavedení hospodářských sankcí ze strany Evropské Unie se jim Kreml vysmíval. Bylo to pro něj jen takové malé plácnutí do vody, které ublíží tomu, kdo ho vyvolal.
A přiznám se, že jsem ty pochyby měl také. Mnoho kremrolských komentářů rádo sdělovalo to samé. Ale co jiného lze dělat s agresorem? Válku si nikdo nepřeje. Prý jednat. O čem a kde? OSN je díky právu veta jen taková neakční žvanírna, která se je schopna dohodnout tak maximálně na tom, co udělat s malým státečkem někde daleko v Africe. A jednat s hluchoněmým? Pokusy tu byly, marné. Zelení mužíci z Krymu pak byli vyznamenáváni za zásluhy v Moskvě. Ruský generál se nám najednou přiznal, že válku na Ukrajině spustil vlastně on. A rétorika přitvrzuje. Hrozí se zničením Pobaltí, ruské tanky prý mohou být za dva dny ve Varšavě a nechybí připomínky, že Rusko je přeci jaderná velmoc.
Ne, válku si nikdo nepřeje, ale agresor musí být nějak zadržen. Sankce. Ty tolik vysmívané a zpochybňované sankce. Bolí všechny, tak jako by válka také bolela všechny, ale mnohem víc. V obou případech jde o to, koho zabolí víc.
Nejdříve jsme se z Moskvy dozvídali, že sankce poškodí jen a jen země, které je zavádí. Přišly protisankce, což se dalo očekávat, ale zatím to vypadá, že ceny jablek u nás nijak drasticky nerostou, nezaměstnanost máme jednu z nejnižších za poslední léta, a tak by se dalo pokračovat.
Uběhlo pár měsíců a sebevědomý tón Moskvy začal být, jak jinak, poněkud agresivnější. Vlády Evropské Unie by prý měly své občany informovat, jak je sankce zasáhnou. Moskva prostě není zvyklá, že vlastní občané mají dost nezávislých zpravodajských zdrojů, a kdo chce, tak si ty informace bez cenzury najde. Ostatně svědčí o tom i tento blog, kdy místní Kremrole stále mohou šířit své bludy a nikdo jim blog nevypíná, jak se to děje v Moskvě. Tam bych je rád viděl.
Mezitím proběhlo mnoho zpráv o krachu cestovek, o finančních škodách sankcí na Ruské hospodářství i o problémech jedné z největších bank.
Teď už soudruh Lavrov přitvrzuje a tvrdí že Západ se snaží svrhnout ruský režim. A přitom by stačilo jediné, stáhnout své vojáky z Ukrajiny, nejlépe se stáhnout i z Krymu a zkusit jednat s každým jako rovný s rovným a nikoliv z pozice síly, což je to jediné co Moskva zná.
Přitvrzující se rétorika ruských pohlavárů značí, že sankce zabírají a zasahují citlivá místa. Čím víc slyším jejich fráze, tím je mi jasnější, že sankce pro ně nejsou již nic k pousmání. Mají závažné problémy. S jejich prohlášeními jsem velmi spokojen. Takto se Kreml po delší době zase dobře poslouchá.
