Já bych si k Ježíšku přál

Abych nebyl urážen ve svém křesťanském cítění pohledem na muslimské šátky. Aby nikde v reklamě nevytlačoval muslimský půlměsíc betlémskou hvězdu a akceptoval tak mé rodilé založení. 

      Abych se nedivil, že tam kde ještě před pár lety visel kříž, je teď prázdné místo. Tam kde stály na náměstí jesličky, není teď nic, nebo pomník zabitým při bombovém atentátu.

      Abych mohl v klidu říci, co si myslím o proroku Mohamedovi a nemusel se přitom bát, že mě někdo bude popotahovat.

      Rád bych se zase podíval na slavnostní rozsvícení vánočního stromku a nebál se, že při tom buď bouchne nějaká bomba, nebo že tam policie bude proti normálním lidem hrát přesilovku.

      Aby se mohly všude a pořád zpívat a hrát koledy, tak jako už po staletí. A aby ti, co tu ještě před pár lety nebyli, neříkali, že je to uráží.

      Abych pořád nemusel přemýšlet, kdy si někdo kritiku nebo satiru vyloží špatně a řekne, že jde o urážku nějakých věřících. Abych nemusel svým dětem zas vysvětlovat, že co se dočtou v novinách, nebo na internetu, není vždy pravda. Abych nemusel ve svém vyjadřování přemýšlet o autocenzuře, protože bych se dotkl těch, o kterých se nesmí mluvit špatně.

            Aby mi má žena kývla na exotickou dovolenou a nezamítala mi to s tím, že ty podřezavače hrdel nemíní podporovat ani dolarem.

            Chtěl bych, abych zase v klidu mohl cestovat po Evropě a aby na mě na každé hranici nemířili samopalníci a nezkoumali podezřívavě mé auto. Abych se při nástupu do letadla nemusel svlékat skoro do naha a aby má žena nemusela vyhazovat i zubní pastu zapomenutou v kabelce.

            Potěšilo by mě, kdyby ten, kdo dříve odsuzoval asimilaci a dnes mluví o nutnosti přizpůsobení se, přiznal, že se tenkrát mýlil. Omyl by mohl přiznat i ten, kdo před pár měsíci pateticky volal: „Přijďte sem všichni, jste vítáni!“, když teď mluví o potřebě kontroly hranic. Byl bych rád, kdybych nebyl o nutnosti tolerance poučován právě těmi, kteří jsou nejméně tolerantní k jiným názorům, než jejich.

            Když dnes slyším, že islám do Evropy patří, tak bych si přál, aby se jednoho dne mé děti nedozvěděly, že naopak křesťanství do Evropy nepatří.

      Byl bych rád, kdybych za tyto starosvětské myšlenky nebyl označován za rasistu a xenofoba. Rád bych, aby bylo uznáno, že mám i na takovéto názory nárok.

            A to vše bych rád pod stromeček.