Hrátky světla v městě světla

Slovní hříčka? O Praze se říká že je již dnes jedním z nejvíce a nejlépe osvětlených měst v Evropě. Připočtete-li k tomu krásu města samého a potom tento jedinečný festival, vyjde vám jen jeden výsledek.

Musíte vyrazit do ulic! Letošní podzim je také mimořádný, teplý, suchý. Co víc si lze přát? Praha jako jedno z mála měst kombinuje na osvětlení památek bílé a žluté světlo. Sem tam podtrženo zeleným odstínem, jako např. osvětlení střechy Národního divadla. A to celé korunuje ostré, jasné, historické plynové osvětlení Královské cesty. K tomu všemu Praha uspořádala festival světla Signal, kdy významní evropští umělci předvedli na pražských památkách jak si umějí se světlem pohrát.

            Vzal jsem do ruky foťák a šli jsme. Strávili jsme nádherný večer plný překvapivých pohledů. Čtenář omluví, ale fotil jsem jen z ruky, bez stativu. I tak to stálo za to.

Pouť jsme samozřejmě začali na Staroměstském náměstí, na obloze jsou ještě vidět zbytky denního světla, a lidí je více než dost. Litovat nebudou.

Projekce začne na Paláci Kinských. Hra světel palác boří a staví, zdůrazňuje okna a sloupy, hraje si s vámi a vtahuje vás do děje.

 Ještě živější je jen o pár kroků dál Městská knihovna. Červený panáček boří, modrý staví až nakonec celou fasádu zaplaví písmenka ze všemožných knížek.

 Je čas si trochu oddechnout a projít se křišťálovým tunelem. Světlo se láme v krystalech všemi směry a jste prostě v tom, úplně uprostřed.

 Po nábřeží se dostaneme až ke Krackenovi. Toho nám pod vodou stvořila Gabriela Procházka. Nevím jestli v měřítku 1:1, ale naštěstí ho na živo ve Vltavě nepotkáme.

 Pokračujeme na Kampu k Tyršovu domu, který se také mění a barví. Tentokrát třírozměrně, ale na to musíte mít brýle. S těmi ale zase zmizí barvy. Tak co je lepší? Brýle si zakoupíte za 40 po projekci je při odchodu strčíte nově příchozím. Domů si je určitě neodnesete.

 Radši jdeme o kus dál k expozici, kterou mezi sebou důvěrně nazýváme Minové pole. Skákejte si mezi "minami" nebo na ně, podle libosti. Určitě neexplodují. Tak maximálně světelně.

 Po nábřeží se dostaneme ke Speedermannovi, kterého nám tu zanechal David Černý. Umělecky je to stvoření zvláštní a nutí vás si ho prohlížet. Na tu kvalitu jsme u Davida Černého zvyklí.

 O kus dál na Palackého náměstí pak Maxime Houot a Nohista zanechali expozici Cyclique. Nasvícené balonky se přesně rozsvěcí v rytmu uklidňující hudby a lehce s nimi pohybuje mírný větřík. Dokonalá harmonie.

Únava vítězí, sedáme na tramvaj a přejíždíme ke kostelu Sv. Ludmily na náměstí Míru. Je neuvěřitelné, co lze s fasádou provádět. 

 Lze ji rozříštit.

Rozkostičkovat. 

Zakulatit. 

Nebo na ni promítnout barokní sochy. 

Za rok nashledanou!