To byl jeden z vrcholných cílů naší cesty. Pouze dvě věci byly skutečně TOP. Grand Canyon a Yellowstone (ten ještě přijde). Natěšeni, připraveni, nakonec totálně překvapeni. Tohle tedy nikdo, ale opravdu nikdo, nečekal.
Již den předem, když jsme se pomalu blížili, tak cedule na silnici varující před náledím v nás vyvolávaly opravdu úsměvy a pošklebky. Je fakt, že venku bylo jen kolem 15°, občas zapršelo, ale dobře.
Ubytováváme se ve městečku Flagstaff, asi 120 km od Grand Canyonu. Vyrážíme do města na večeři, nejlépe pořádný steak (nakonec se zadařilo, sice v irském pubu, ale zadařilo). Venku je už jen 8°, nabaleni jsme co to dá, přesto je nám zima. Jdeme domů a spát. Ráno jsme dohodnuti, že vyrazíme v 7 nejdříve na snídani a nákup a pak směr Grand Canyon.
Když vstanu ráno z postele, nevěřím vlastním očím. A totéž říkám ženě, ať se jde podívat, že tomu věřit nebude. Bílý, několikacentimetrový poprašek, na střechách a autech a k tomu totální chumelenice.
Nicméně se držíme našeho plánu. Na cestě musíme překonat horský hřeben asi 2300 m.n.m. a tak v okolí je postupně několikacentimetrová pokrývka sněhu, pluhy pluhují, na silnici zmrzlá břečka, ale stále postupujeme, sice pomalu, ale vpřed za naším cílem.
Počasí je proměnlivé, ale prorazili jsme a jsme u cíle. Počkáme ještě v autě až přejde ten největší slejvák (tady naštěstí už nesněží), pak jdeme do návštěvnického centra a k první vyhlídce na canyon. Nejsme sami. A příchozí před námi nevolají čekávané „That’s nice“ ale jen se hurónsky smějí. Ani nemusíme dojít k zábradlí a je nám to jasné. Pod sebou vidíme jen bílé mléko a nic víc. Ale nevzdáváme se.
Volíme procházku asi 2 km podél canyonu. Aspoň se hýbat, když už nic víc. A dočkáme se aspoň malé odměny. Mlha se občas protrhá a my můžeme zírat s otevřenými ústy na tu obrovskou nádheru. Bohužel jen chvíli. Cáry mlhy se pohybují tak rychle, že se výhled často schová ještě dřív, než stačíme vytáhnout foťáky. A občas do toho začne zase lít jako z konve.
V jednu lepší chvilku se nám podařilo dokonce zahlédnout a vyfotit i samotnou řeku Colorado, která je dobrých 1600 metrů pod námi. Když se výhled otevře, bere nám to dech.
Nakonec nakoupíme za rozumnou cenu nějaké oblečení s místními motivy a jedeme domů.
Večeři si tentokrát uděláme v místním stylu. Poprvé nejdeme do nějakého fastfoodu. V supermarketu jsme nakoupili smažené kuřecí porce, které si ohřejeme v mikrovlnce, k tomu přikusujeme chléb a pijeme plechovkové pivo. Jelikož v pokojích nemáme dostatečně velké stoly, musíme si vystačit s postelí. Prostě jíme typicky americky!
Večer vyrážíme do místního baru. Venku zase sněží :-). Ale největším překvapením je, když nám po objednání 4 kusů točeného piva přinesou skutečně pivo točené, ale ve džbánku a k tomu 4 sklenice :-) :-).
A při té příležitosti přijímáme rozhodnutí, že to zítra zkusíme znova! To málo, co jsme po chvilkách viděli, nám vlastně ukazuje, co to má za potenciál. Tak to snad vyjde!
Ráno zase projíždíme zasněženými horami. Předpověď nic moc, ale naštěstí se mýlila. Velmi se mýlila. Naopak. Zima sice je, ale máme skoro zataženo s modrými kusy oblohy. A tak nastává ta nádherná hra slunce a stínů mráčků. Jedinou vadou na kráse je, že vždy zelená řeka Colorado je teď po deštích pěkně kalná a hnědá. Dali jsme procházku asi 8 km podél canyonu. Víc už ty fotky komentovat nebudu.
