To je poselství nového předsedy Strany Zelených Matěje Stropnického. Nic nového, řeknu si. To je pravda, ale je to něco nebezpečného.
Dá se říci, že už patříme svou životní úrovní k horní třetině světa. Nenarodili jsme se sice v Kanadě, na Austrálii, nebo ve Švýcarsku, ale ani nemusíme žít v Somálsku, Sýrii nebo Rusku. Ale jak je vidět, ne všichni z toho mají radost. Citát z rozhovoru Matěje Stropnického pro časopis Echo: "Není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou....Létání je přece luxus, to nejsou základní potřeby".
Takže co s tím? Zakázat? Regulovat? Snažit se aby nelétal nikdo, tedy ani ti bohatší? Nebo nás dobrovolně s naší životní úrovní zase shodit tam, kde jsme byli před rokem 1989?
Sám Matěj Stropnický na to v onom rozhovoru dává jasnou odpověď: "Celý svět nemůže žít jako současná západní Evropa. Je potřeba, aby postupně docházelo k redukci našich potřeb." Takže bychom se dobrovolně měli uskrovnit. A je to.
Jsem rád, že jsme to už někam dotáhli, užívám si toho, čeho mi soudruzi za mlada nedopřáli a nemíním si to odpouštět kvůli soudruhům novým, tentokrát zeleným. Škod už napáchali dost. Připomenu třeba solární elektrárny, biopaliva a blokování staveb dálnic. Doufám jen, že podobnými prohlášeními se postupně stanou absolutně nevolitelnými. Těch škod by mohlo být ještě víc.
