Prezident Zeman při příležitosti své návštěvy v Rusku poskytl před touto návštěvou agentuře TASS rozhovor, jak bývá při takových návštěvách zvykem. Člověk si jen musí položit otázku čí je to vlastně prezident.
V zmiňovaném rozhovoru mimo jiné uvedl: "V dlouhodobé budoucnosti bude RF členem EU..."
Ano, to si lze jen přát. Pokud by Rusko vyznávalo mezinárodní standardy ochrany lidských práv, uznávalo občanské svobody, nezabíjelo novináře, nezavíralo opoziční politiky a mělo skutečně volnou tržní ekonomiku a nestranný soudní systém, bylo by pro EU jako partner přínosem. Pokud by bylo ochotno férově obchodovat a nemělo tendenci zneužívat svého velmocenského postavení k monopolním praktikám a opravdu chtělo být rovnoprávným obchodním partnerem, dokážu si představit, že Rusko by bylo pro EU velkým plusem.
Totéž platí pro NATO. V takovém případě by demokratický svět opět získal hodně kladných bodů a členství Ruska v NATO by připsalo celé naší západní společnosti hodně bodů navrch v soutěži s jinými rozpínavými ideologiemi. Každý rozumný člověk si musí něco takového přát a musel by to vítat.
Bohužel náš pan prezident asi nepočítá s tím, že by Rusko bylo ochotno na tyto západní standardy přistoupit a o členství v těchto organizacích usilovat, protože ještě v té samé větě pokračuje: "... a jestli se vám to nelíbí, tak uvažujte o tom, že EU bude členem RF. Výsledek bude totožný." A z toho už mrazí. A mrazí z toho hlavně z toho důvodu, že právě naše země má s násilným členstvím ve Varšavské smlouvě a RVHP své zkušenosti. A mrazí z toho ještě víc, když si uvědomíme že to náš prezident řekl v rozhovoru právě pro tu mocnost, která se k těm svým tradicím 20. století hrdě hlásí. Dalším krokem už by byl tedy jen zvací dopis, který v roce 1968 podepsali Indra, Kolder, Švestka, Kapek a Biľak. Je velmi příznačné, že ten rozhovor vznikl 17. listopadu.
Když už se prezident Zeman tak pyšní, že dělá ekonomickou diplomacii, neměl by spíše usilovat o reparace za dvacetiletou okupaci Sovětský svazem, jehož je Ruská federace hrdým nástupcem? Německo ty reparace za okupace během druhé světové války také platilo a nároky na ně se např. v Polsku vynořují ještě teď.
V daném případě by asi nejlepší zpráva, která by tento týden z Ruska přišla, byla, že pan prezident se rozhodl v té nádherné zemi prodloužit si svůj pobyt na věčné časy a nikdy jinak.
