Svět ve válce a naše mozky pořád v útlumu...

Syrie, Irák, Ukrajina… stovky mrtvých, tisíce zraněných, milióny hladovějících… děti bez rodičů, rodiče bez dětí, lidé bez domovů, lidé bez naděje… Nejsem odborník, dívám se na svět obyčejnýma očima člověka, který se snaží myslet „selským“ rozumem. Tohle všechno přeci nemuselo být, kdyby nás neovládali politici hájící zájmy určitých firem, které touží řídit celý svět.

Kdyby Evropa dokázala mít vlastní názor a vzepřít se Americe. Kdyby lidé nebyli stádem, které se nechá ovládat za trochu stupidní televizní zábavy a levný buřt v supermarketu…Kdybychom respektovali, že nemůžeme šířit všude „výdobytky“ západní civilizace a uvědomili si, že „západní misionářství“ častěji než pomoc přinášelo zkázu.

Svět se utápí ve válkách, milióny lidí hladoví, statisíce jsou bez domovů, všichni dlužíme všem a nevěříme téměř nikomu… Přesto si sami nalháváme, že tenhle systém je dobrý a není třeba ho měnit. Stále máme pocit, že vydělávat peníze za každou cenu, je to, oč tu běží…

Opravdu jsme se narodili, abychom se honili za penězi, majetkem a slávou? Opravdu si myslíme, že v tomhle je smysl našeho bytí? Opravdu je nutné učit se už od základní školy, že vyhrává ten dravější, s ostřejšími lokty? Opravdu jsou pomoc, tolerance a ohleduplnost přežitkem? Opravdu nechceme myslet vlastní hlavou? Opravdu chceme zachovat tenhle systém a netoužíme po opravdu lepším světě?

Jak dlouho se ještě budeme dívat na utrpení světa a myslet si, že nás se to netýká?