Podzimní poesie

Však už byl podzim. Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak broučci, že už nikam nepoletí. Jen že se ještě sejdou pod jalovcem, protože Brouček nemohl dosud na krok z domu. A sešli se, kmotřička a kmotříček, Beruška a Janinka. Pak tatínek ještě pozval toho broučka z roští, který Broučka tenkrát nesl na nosidélkách domů, i jeho tatínka. A tak si sedli kolem kamen, však už bylo zima, a povídali si. (J. Karafiát, Broučci)

TY PLÁČEŠ?

Byls oknem v bouři,

co prosí kapky deště o pomoc, když sněží…

Byls dýmem stoupajícím z dětských obrázků o podzimu,

co kreslí zbytkem léta oltář na moři…

Byls modří dýmu, deště, vody širé,

co v srdci námořníka dříme…

Byls láskou zavařenou do sklenic,

co směje se v poli slunečnic, když běžím…

Byls polotvarem v srdci mladých mužů

a krásou ňader mladých žen…

Byls protkán hanbou tajných milenců

a snůžkou lží, co spřádá v nočních hlavách sen…

Žeň melodií bez zábran,

kdy tě bez okolků prosím o záchranu…

Denně a dnes na miskách vah,

Kdy doufám, že to s láskou zase nepřeženu…

Ty pláčeš?