Protoze jsem na zacatku pobytu slibila, ze o Japoncich budu psat prubezne, dnes nastal konecne ten pravy cas, kdy mohu vsechny nove informace sdilet. Hlavne je mi dnes prvni den v me nemoci lepe, tudiz se mohu na psani i soustredit. Zakladni info je, ze jsem si od spravce pujcila primotop, tudiz mi neni zima. Jinak by to asi neslo. Jako nemocne mi ho nastesti pujcili bez problemu.
Tento clanek jsem nazvala Obycejny zivot v Japonsku z jednoho prosteho duvodu. Zajimalo me, jak to maji Japonci se vztahy, kdy se zeni ci vdavaji, jakou maji pracovni dobu, kam chodi za zabavou apod.
Ackoliv se to nezda, jejich mentalita je nam Cechum opravdu dost blizka. Samotnou me to prekvapilo, ze lide na druhem konci zemekoule, o kterych jsem do tehle chvile nevedela vubec nic, maji podobne mysleni, podobny smysl pro humor, podobne zajmy. Je mozne, ze jsem tak soudila dle Vietnamcu a Cinanu, kteri se u nas vyskytuji a kdy jsem samozrejme vsechny Asiaty hazela do jednoho pytle.
Vietnamci jsou pro me nepochopitelni stale. Dva kluci z Vietnamu Kung a Jung jsou jako z jine planety. Zatimco s Japonci to tak vubec neni.
Ovsem, i kdyz jsou Japonci tak mili, do Japonska bych se opravdu nerada prestehovala. Hlavni duvod je ten, ze nemaji skoro zadne svatky, prazdniny a ba ani vikendy. Japonci jednoduse porad pracuji. Je mi jich uplne lito. Jedine, co maji je takzvany less day, kdy firma, kde jsou lide zamestnani, vyhlasi kazdy tyden jeden den volna. Ale samozrejme existuje spousta spolecnosti, ktere muci lidi v praci stale. Pracovni doba je podobna jako u nas. Ale kdyz se v uvozovkach postesti a povinny cas v praci se pretahne do osmi vecer, mate volno jen v noci. Proto Japonci taky tak malo spi. Moje spolubydlici Aki chodi casto spat tak ve tri rano. Ja bych byla napriklad uz uplne mrtva a stale nemocna.
Teprve po praci se Japonci schazeji se svymi kamarady, chodi nakupovat, do restaurace na veceri, na rande. Obvykle na tyto aktivity tedy nemaji silu, proto se bavi vetsinou jen v den, kdy je druhy den volno. Jinak pracuji vetsinou muzi, zeny zustavaji doma a staraji se o domacnost. No neni divu, vzdyt by se potom nic nestihlo, kdyby byli oba porad v praci. Ale dnes se to pry meni a i zeny hodne pracuji.
Co se tyce volneho casu, tak uz to tolik neni karaoke, ktere v Japonsku byvalo nejoblibenejsi zabavou pred deseti lety. Momentalne chodi mladi lide spise do klubu. Co se tyce hazardnich her, nemaji v Japonsku napriklad Casina ani Black jack. Kamarad Tauya popisoval nejaky specialni japonsky druh hazardu, ale to nejsem schopna prevypravet. Zajimala me take obvykla otazka, zda je Gejsa prostitutka ci nikoliv. Rikal, ze to prostitutka neni, ale ze slusny japonsky muz nevyhledava ani spolecnost Gejsi. Vetsinou tuto zabavu provozuji hlavne bohati manageri. Gejsa tedy zastava funkci jakesi vzdelane spolecnice, je to spis tedy role.
Posledni dobou je v Japonsku ve vsem citit americky vliv. Pokud jdete do kina, davaji tam prevazne holywoodske filmy jako u nas. Jen 20 procent zabira japonska kinematografie. Americka kultura se promita do vseho a to i do vztahu.
Japonsko je v tomto ohledu velmi konzervativni zeme. Pokud spolu divka a chlapec zacnou chodit, vetsinou o tom nikdo nevi, protoze to vubec nedavaji najevo. Libani a objimani na verejnosti je brano jako nezdvorile. Takuya dokonce pouzil slovo ostuda. Dnes se pry nekteri lide uz vezmou za ruce, ale neni to prilis obvykle. Vsechny dotyky jsou brany jako velice osobni, a proto Japonci verejnost se svymi vasnivymi projevy neseznamuji. Kdyz jsem se ptala, zda je obvykle zit spolu pred svatbou ve spolecne domacnosti, dozvedela jsem se, ze ne. Pokud mladi lide nejsou svoji, spolecne bydleni neprichazi v uvahu. Je to nejen prisnou vychovou, ale opet zde hraje roli ucta k zene a zdvorilost. Pokud chce muz se zenou zit, da ji najevo, ze si ji skutecne vazi, snatkem. Obvykly vek na zeneni ci vdavani je od 22 do 28 let, tedy jako u nas. Sex pred svatbou ale jiz obvykly je. Jeste pred padesati lety tomu pry tak v Japonsku nebylo, vse se uvonuje diky americkemu vlivu.
Muj kamarad Takuya nechapal, ze u nas zije tolik paru spolecne bez manzelstvi. Prislo mu to hrube vuci zenam.
Jestlize v Japonsku mate trochu volneho casu, pokud zrovna nenakupujete v obchodech, ktere jsou otevrene casto 24 hodin, jdete ven se svym psem. Japonci totiz miluji psi asi tak jako my. Z nejakeho duvodu jsem si myslela, ze kdyz v Japonsku vsichni vypadaji uplne jinak nez my, ze i jejich psi, budou jini. Ano, maji sve slechtene rasy, ale jinak chovaji samozrejme labradory, jezevciky, kokrspanely, husky a dalsi druhy psu.
Jedine, co je opravdu jine nez u nas je jidlo. To mi zatim nejak zvlast neprirostlo k srdci. Vsechno bali do morske rasy asi tak jako my mazeme vsechno na chleba ci housku. Krome sushi a okonomyaki/japonska palacinka, mi jejich jidlo zatim moc nechutnalo. Vsechno je citit rybinou, morem ci ryzi. A musim rict, ze i sushi se clovek snadno preji.
Obecne vzato jsou Japonci tedy velmi pratelsti, zabavni a nezni lide, kteri maji radi sve rodiny, pratele, prirodu, zvirata a koneckoncu i praci, kdyz v ni travi vetsinu sveho casu.
Mily Hamlete,
posledni dobou to tady v IPC bylo ponekud narocne. Doufam, ze se vse k dobremu obrati, jak to tak vzdycky umis zaridit. Jsem presvedcena, ze ted bude uz jenom dobre a ze si opet budu moci uzivat tvou pevnost v cele sve krase. Diky za veskerou peci.
tvoje Ofelie
