Kajínek. Mediálně známá postava české kriminalistiky posledních let. Člověk nebo hrdina, který uprchl z přísně střežené věznice Mírov. Vrah? Dodnes se shromažďují důkazy, aby prokázaly, že je Jiří Kajínek nevinný. O tom ostatně pojednává režijní debut bývalého kaskadéra Petra Jákla.
Velmi těžko se mi v tomto případě používá pojmenování režisér. Jákla bych nazvala spíše marketingovým mágem. Z principu se mi do kina nechtělo, protože tuším, co se za těmi všemi kličkami „film roku“ a podobnými klišé skrývá. Často zhola nic a už vůbec ne kvalitní film. A i z čistě mravnostních hledisek jsem do kina nešla. Rozhodně nebudu podporovat zločince, stačí, že měl reklamu po celé Praze. Tak dokonalé PR žádný odsouzený „hrdina“ snad nikdy neměl. Možná Al Kapone, ale to je jiná kapitola.
Nedávno film Kajínek vyšel na dvd. Jákl se častoval, že běda tomu, kdo si film stáhne. Jakoby to byl nějaký diamant mezi českými počiny posledních let. Pokud si vzpomenu na nedávné snímky podobného typu, jde o Sametové vrahy nebo Bolero. Ani jeden z filmů se nezdařil natolik, aby se hodil na velká plátna. Možná televizní inscenace věnovaná nedělnímu večeru ČT je přesné označení. Vždy šlo a nějakou kriminální zápletku, která měla odhalit „velké pravdy“, jak to u nás vlastně chodí. Jak jsme všichni zkorumpovaní a není radno věřit „příslušníkovi VB“, může to být totiž zběhlý zločinec. Kdo je policista a kdo vrah? Anebo je to všechno propojeno? No vzhledem k situaci na magistrátu bych volila snad raději Karla Gotta, který s lehkou ironií v sobotu přebíral 36. Zlatého slavíka. Ale to už odbočuji.
Film Kajínek se snažil o blockbuster. Dokonce o Hollywood Classic Entertainment, tedy standardní hollywoodskou taškařici pro pány, řekněme střílečku. Sličná Tatiana Vilhelmová coby Klára Slámová se jako odvážná Žena zákona vydává do pekla podsvětí, aby pomstila svou mladší sestru. Její přítel coby vlivný muž na české kriminální scéně s jejím odhodláním rozluštit kauzu Kajínek nesouhlasí. Následuje hádka v posteli, která bohužel obsahuje tak tři věty. Postavy nevypadají, že by měli tak chudou slovní zásobu. Ostatně divákovi by to mělo stačit. Zvoní telefon, efektní super véčko, klap, konec hovoru, auto jede po dálnici, výstřel z pistole. Asi takovou dynamiku má nekonečný videoklip, kde na pozadí stále čekám Aleše Brychtu nebo Dana Landu se svým bandem. Nic z toho se nekoná, asi má jít skutečně o film. Mezitím pár novinových titulků stále dokola opakujících jméno inkriminované osoby, aby divák nezapomněl, o čem je řeč. Dynamika videoklipu rozstříhaných novinových titulků deníku Blesk, záběr na Pepu Klímu a jede se dál. Nesleduji náhodou Na vlastní oči na vaší naší televizi? Ještě, že na mě nevykoukl ministr vnitra Radek John, to už bych vážně pochybovala, kde končí a začíná politika. Brychty ani Landy se nedočkám a vážně přemýšlím, proč se příběh tak zpomalil. Na začátku totiž nastartoval diváka do akce. Jenomže najednou se nic neděje. Pár záběrů z věznice, soudního přelíčení, bytu právničky, dálnice.Vydržela jsem. Konec se opět rozjíždí. Střih. Kajínkův útěk. Kajínkovo dopadení. Střih. Kajínek to asi nebyl. Střih. Omlouvám se, Sametoví vrazi a Bolero měly alespoň celkem slušný scénář. Tedy v kontextu českých akčních filmů.
Počin, od kterého jsem alespoň něco očekávala mě naprosto nepřesvědčil, že Petr Jákl už není kaskadér. Záběr od záběru skákal výtečně. Dokonce bych řekla, že díky svému marketingu prošel se svým béčkovým akčním snímkem nahý hořícím domem. Dobrý kousek. Nepřesvědčil mě o tom, že je jeho režijní debut výjimečný na české scéně. Pokud měl ambice se výjimečným stát, podařilo se mu postavit do fronty nekonečného seriálu zahraničních detektivek, které servírují dnešní české i celosvětové televizní stanice. Stal se jedním z dílů, který hodně „přetekl“. Pokud by se ovšem našel šikovný střihač, možná by vykouzlil jeden díl Flashpointu, Komisařky Diany Carrové, Profilu vraha nebo Ženy zákona, ovšem od Kriminálky Miami, New York nebo Mentalisty se má ještě hodně co učit. Ale samozřejmě nelze popřít, že marketingová kampaň se vydařila, kdy během prvního dne vidělo zmíněný snímek 26 000 diváků. Bravo!
