Hugacaga! Huga huga!

Strasne me na IPC bavi, ze clovek poznava skrze urcitou aktivitu, jak je kazdy narod jiny.  V kazde cinnosti, jidle, tanci, obrazu se skutecne promita kultura daneho naroda. Mozna to neni zadny objev, ale vzhledem k tomu, ze to tu prakticky prozivam, tak me to fascinuje. Dnes bych vam rada popsala vcerejsi zkusenost s africkym tancem a demonstrovat na tomto zazitku zmineny postreh.

Tanec je jedna z typickych aktivit, kdy se projevi temperament dane kultury. Rozhodne se to samozrejme neda generalizovat, protoze kazdy clovek je individualita, ale obecne to popsat muzu.

Vcera vecer jsme absolvovali ukazku kurzu africky tanec. Vzhledem k tomu, ze jsem mela pocit, ze jsem tento tyden malo sportovala, nejen, ze jsem ten den ujela na kole par kilometru podel pobrezi, ale jeste jsem si strihla na plazi volejbal, takze uz jsem vecer opravdu nemela prilis mnoho sil sportovat. Mela jsem jakousi naivni predstavu, ze nam ucitel predvede par choreografii a tim to zhasne. Jenomze.

 Naskladani v telocvicne jsme cekali na zacatek kurzu, v tom dovnitr vtrhl svalnaty cernoch s kratkymi dredy a zacal desne jecet, jestli jsme ready to dance. Telocvicna zasumela, ze ano. Bylo to samozrejme prilis potichu, tak jsme to museli zarvat, coz se povedlo s unavou v zadech a nestravenou mexickou veceri v zaludku, az na potreti. Druhy cernoch, ktery stal v pozadi, hral na jembe a my jsme se do toho ucili choreografii, kterou tanecnik z Afriky predcvicoval.

Bylo to tak neuveritelne energicke a divoke, az jsme se my klidnejsi a malinko stydlivejsi narody vydesily. Nikdy jsem snad tak silene nejecela Hugacaga! Do toho vseho mi to samozrejme prislo neuveritelne vtipne a prepadavaly me zachvaty smichu. Legracni bylo to, kdyz prede mnou tancil obrovsky Cinan a za mnou drobna Japonka africky tanec. Bylo to fyzicky velmi narocne a cele to trvalo 1,5 h. Takze po volejbale a vyletu na kole si dovedete predstavit, jak jsme vetsina z nas vypadala.

Z Africana jeho kultura jenom cisila. Hlavne tedy ten temperament, ktery se do velmi divokeho tance promitl. Vzdycky jsem si myslela, ze je to prehnane, ze cernosi dokazi byt pri tanci tak divoci, ale prehnane to neni. Maji to proste v krvi, jako my mame v krvi se neustale za neco stydet a dokola si klast otazku, neni to trapne?

Mily Hamlete,

den ode dne jsem stale ve vetsim udivu. Ostatne muzes posoudit z meho deniku. Jak je mozne, ze kazda kultura je tak odlisna a pritom tak dokonale tvori celek? Fascinuje me ta pestrost a neprestava me udivovat kazdy okamzik na tvem hrade.

Dnes rano jsem se byla projit. Nedele rano v Elsinoru me okouzlila. Danske vlajecky poletovaly ve vzduchu a otevrene pekarstvi zvalo ke snidani. Na ulici ani noha. Z dalky kricely racci a katedrala hrala modlitbu. Doufam, ze nejsi prilis unaveny z mych dopisu. Snazim se, aby nebyly prilis dlouhe.

Saionara.

tvoje Ofelie