Co by si český turista mohl více přát? Na Housce.

Pokud se čirou náhodou coby rozverný český turista s řízkem v batůžku, ocitnete na Kokořínsku, určitě zavítejte na hrad Houska.

Historická usedlost s podtitulem „brána do pekel“ vás v tomto ohledu jistě nezklame. Jakmile se radostně ocitnete na nádvoří, čekají vás samé čertoviny.

Hrad původně gotický, jehož historie sahá do 13. století vás již v průčelí vedoucí na hlavní nádvoří přivítá skvostnými plakáty avizující Noc s hvězdami. Bohužel to není památka Johannese Keplera, ale do očí bijící růžovo-žluté nebe v podobě reklamních materiálů, kde září současní estrádní umělci. Nutno dodat, že už možná ani ne současní. Doba estrád už totiž dávno pominula. Některá jména mi totiž vůbec nic neříkají a netušila jsem, že jedna naše bývalá rosnička také zpívá. Ano, budete se divit, zpívá právě na Housce. Díky výstavce plakátů se můžeme podívat do nedaleké historie a porovnat portrét moderátorky počasí pár let zpátky. No co by si český turista mohl více přát. Na Housce.

Početný turistický dav přivítá na nádvoří průvodce v legračním oblečku a pouští se do sofistikovaného výkladu, kdy střihá zatáčky ve škodovce napříč dějinami hradu Houska jednu za druhou. Historie je vskutku pestrá, ale jakoby se zacyklila na pekelné díře, která se údajně nalézá uprostřed nádvoří, skryta hradní studnou. Jediná zajímavá a celkem bohulibá činnost současných majitelů je rekonstrukce původně gotické hradní kaple, kterou lze dokonce hodnotit jako středoevropský unikát. Škoda, že restauratérům nestálo za to zamyslet se a vyvarovat se plastového vypínače světla na zdi. Nějak mi to s malbou z přelomu třináctého a čtrnáctého století nešlo dohromady. Nutno podotknout, že kaple je snad jediný skutečně umělecký zážitek z celé prohlídky, pomineme-li vypínač. Pokud postupujeme dále do vozu, čekají nás honosné prostory ověnčené loveckými trofejemi, vitrína s vybledlou fotkou skupiny The Plastic People of the Universe a portrét Sváti Karáska. Přičemž bodrý průvodce připomene, že hrad Houska se skutečně stal útočištěm české undergroundové kultury 80. let. Při vzpomínce na zpívající rosničku se mi tomu ani nechce uvěřit. Pravděpodobně by ji Mejla Hlavsa umlátil kytarou, kdyby tušil, že se její soprán jen mihl kolem. Pokud se věnujeme dalším sálům, zjišťujeme, že jsou po hradě tak různě rozstrkány celkem zajímavé kusy nábytku. Kéž by nebyly ozdobeny slaměnými květinami z počátku devadesátých let. Aby návštěvník na chvíli zapomněl, dostane se mu i hudební vložky v podobě nadšených mladých virtuosek z místní LŠU.

Turistická skupina naladěna na slavnostnější notu už si to šine do hlavního sálu, který se mimo jiné používá ke svatebním obřadům. Krásný výhled do okolí bohužel opět kazí výzdoba a to ve formě již předpřipravených rautových stolů pravděpodobně pro případnou svatební veselici a hostinu. Zašlá sláva starorůžových záclonek v oknech má asi připomenout dnes nepopulární instituci manželství. Kdo by se s těmi záclonkami taky otravoval, že jo. V popředí sálu dominuje bílé křídlo, na které obvykle hraje vítěz okresního kola „Mladý pianista“, alespoň se tak tváří. Aby se návštěvník v sále necítil tak sám, může hodit oko na výtvarné umění mladého studenta UMPRUMu, který s jakýmsi nadhledem zobrazuje ženy, z kterých padá spodní prádlo. V paralele svatebního salónu nám mohou obrazy asociovat svatební noc, kdy se zobrazování nevinnosti opět posouvá za hranice lidských možností. A aby si návštěvníci skutečně uvědomili, že jsou na hradu Houska, na schodišti se s nimi loučí obrovské výše jmenované pečivo z keramiky dílny tetičky Martičky č. popisné Houska 12.

Pompézní závěr, kdy průvodce po dramatické pauze avizuje návštěvu „pekla“ nebo-li  sklepení, si inteligentní návštěvník hluboce uvědomuje, že hůř být už opravdu nemůže, proto s pokorou přijímá pobídku vstupu do sklepení neboli tzv. bran pekelných. Kdyby se ve sklepě na turistu nešklebily nepovedené masky belzebubů, klenba hradního sklepení by se i ocenit dala, ovšem trůn samotného Lucifera v pozadí všemu dává korunu a tak člověk, který se rád podívá do historie a něco o ní ví, vystřelí ze sklepa jako ohnivý šíp a na blízké okolí čpí síru nepochopení a frustrace z prohlídky českého hradu, který kdysi možná míval úroveň. Ještě, že vyhlášený pivovar Svijany chytře nastražil svůj stánek hned za branami. Možná ne náhodou je tato značka piva v současné době tak oblíbená. Prchající návštěvník v rozčílení ani nezamává žádné z hvězd a co nejrychleji nasedá do auta a už aby byl ve své chalupě, kterou si přece jenom může zrenovovat po svém a z rodinného archivu vypíchnout výstižnou, pravdivou a uvěřitelnou historii.