Bathory: Oběť nebo vrah slovenské kinematografie?

Do doby, než jsem zhlédla film Juraje Jakubiska Bathory, jsem byla přesvědčena, že paní Čachtického hradu je jakási šílená žena, z které legenda udělala stvůru. Jak už to tak bývá, legendy píší nikoliv vítězové, jak se na počátku filmu frázovitě praví, ale obyčejní lidé, kteří si rádi vymýšlejí. V tomto případě hovoříme o legendě v přeneseném slova smyslu. Od filmu jsem očekávala odpověď na dvě otázky: Jaká vlastně byla Alžběta Bathoryová a co jí vedlo k jejím činům? Jsme schopni natočit historický velkofilm, když máme prostředky?

Poněvadž jsem film viděla jenom jednou, netroufám si vystupovat coby recenzent a k tvůrcům by to ani nebylo fér. Pokusím se svůj zážitek načrtnout glosou.

Popravdě ani nevím, do jakého žánru bych film zařadila. Dle upoutávky jsem si původně myslela, že jdu na blockbuster. Tedy film založený převážně na kvalitní řemeslné práci, kostýmech, scéně a hereckých hvězdách. Těšila jsem se vyloženě na efekt. O to větší zklamání bylo, když jsem v kině pochopila, že přijdu i o tento zážitek.

Příběh hraběnky vypráví stárnoucí mnich Petr, který zachycuje dějiny do kroniky. Jeho zápis slouží coby propojující prvek dějové struktury filmu. Bathory je rozdělena na tři části pojmenované dle klíčových postav z hraběnčina života: Ferenz Nádasdy – manžel hraběnky, Darvulie – kořenářka, vědma a Thurzo – soused usilující o majetek Bathoryů.

Vzhledem k tomu, že film nese jméno hlavní hrdinky a části jsou nazvány dle důležitých osob z jejího života, napadne nás, že by mohlo jít spíše o psychologické drama než historický film. Podle tohoto rozdělení bychom očekávali přehledný vývoj jednotlivých charakterů na základě událostí, jenž je potkaly v životě a jak do příběhu Bathory zapadají.

Postava “Erževet” - maďarsky Alžběta by měla tvořit jakousi mozaiku skládající se ze střípků nabalujících se fabulí na základě jednání manžela, kořenářky a souseda. Tyto osoby by měly posouvat děj kupředu. Ano, původní záměr to asi byl, ale tak nějak se to v šachovém turnaji scénáře ztrácí. Náznak historického blockbustru, nástin psychologického dramatu nebo črta výtvarného díla připomínající obrazy barokních mistrů tak nějak odvádí diváka od toho, aby se vůbec mohl na samotný děj soustředit. Nastává tedy zmatek, kdy recipient neví žánrově kudy kam. Ovšem pokud chceme vědět jaká hraběnka byla, je nutné sledovat spíše její psychologii než jaké bitvy se účastnila. Konec konců, říkejme tomu historické psychologické drama. Bitvy totiž nelze upozadit.

Jakubisko posouvá příběh hlavně šachovou partií, kterou jako symbol vkládá do rukou bojovníkovi Thurzovi. Pokud se šachy či šachovnice objeví po několikáté, působí tento “přesah” opravdu lacině.

Množství vedlejších postav, které v podstatě nemají žádný smysl, hovoří k divákovi spíše jako režisérův rozmar aneb udělám kamarádovi radost a dám mu roli. Zvlášť, když se povedly kousky jako Zdeněk Srstka či Zdeněk Podhůrský. Na mě osobně tyto figurky zanechaly dojem mnohem více komediální samy o sobě než umělé legrační výstupy v podání dvou žebravých mnichů a jejich vynálezů (Bolek Polívka a Jiří Mádl). Dodnes mi je záhadou postava Lucie Vondráčkové, jejíž osud se nejen nijak nelišil od zbylých umučených mladých dívek, ale z nějakého důvodu na ní bylo upozorněno. Naivita a dětskost, kterou opět ztvárnila, se k jejímu věku již přeci jenom nehodí. Ostatně, není si vlastně nač stěžovat, v tomto případě Jakubisko plnil kritéria blockbusteru, nasadil star-systém.

Co jsem se tedy o Alžbětě Bathoryové dozvěděla? Že byla krásná, že se trápila, že měla ráda sex a svoje děti, že byla krutá i mocná, že věřila v Boha, že jí všichni vlastně ublížili. Není to náhodou příliš povrchní vyznění historického psychologického dramatu, o který se nakonec Jakubisko pokusil? A co se týče míry závislosti finančních prostředků na kvalitním díle? Jakoby veškeré prostředky byly využity na upoutávku či reklamu. Propagace byla totiž opravdu kvalitní. Nakonec je třeba dodat, že přeci není potřeba 300 milionů a 3 roky na to, abychom končili opět otázkou; Bathory: Oběť nebo vrah slovenské kinematografie?