A little bit of poetry

Mily Hamlete,

dnes ponekud z jineho soudku, ktery je ukryt nekde uvnitr Ofelie...

O. 

MEZICAS

Uz jsem si zvykla, ze vecery smutku nikdy nekonci

a tys to zvenci nevidela.

Zady ke me ses otocila

a ja citila ten chlad…

Byl podzim

A zima

A zase jako vzdycky jaro

Cas cekani na letni lasku mezi tim…

Pak prislo leto zase bez lasky

A tys to jeste potvrdila, ze

jsem se vlastne stala tim mezicasem…

TANEC KONCE

Barevne listi padalo na sedou zem.

Seda zem zakryla barevne listi.

Barevne listi zacalo tancit TANEC konce podzimu.

Seda zem zatleskala barevnemu listi.

KONEC tance.

UVERILA JSEM

Chtela jsem o tobe vic vedet.

Nez jsem prisla domu,

stihl sis ostrihat vlasy, oholit se a oblect si novou kosili.

Vzduch vonel po melounech namocenejch v cukru.

Silim z toho, ze nedokazes odhalit, kdo jsem.

Pochop, jsem zena.

Mam v sobe sit citu, kterou i sama tezko rozplitam.

Nikdo mi nepomuze.

Silim i z toho, kdyz me presvedcis, ze me znas.

Bydlim v jednom z tech bytu ze skla.

Miluju, kdyz lidi chodi kolem a ja se prevlikam.

Hazu kousky svyho obleceni na podlahu.

Jsem trochu exhibicionistka.

Proto jsi se mnou zacal chodit.

Bavi te moje herectvi a nekonecny svetlo z ulice v mym byte.

Vzdycky ale nakonec zatahnes zaluzie,

abys me mel jen pro sebe.

Vychutnavam si te. Tvoji pritomnost. Blizkost. Nikdo mi nebyl blize.

Vcera si pred mym domem zasadil vinny kmen.

Necekala jsem to.

Ratolesti se zacaly pnout k memu bytu, splhaji a lapaji po svelte.

Cekaji na dest v nekonecnem obdobi sucha.

Vzdycky prijde obdobi sucha,

ale tys mi slibil, ze ten kmen uz nikdy neuschne, kdyz budu verit.

Uverila jsem.