Třeba 'Na elektrikáře'. Anebo 'Na vodáky a topenáře'.. Vy budete jako zákazník, zavoláte nám, my přijedeme a budeme jako solidní firma.. To bude švandy..
Až přijedeme, tak budeme vypadat hrozně seriózně a důvěryhodně. Všechno si to zkouknem a za uvážlivého pokyvování těma našima odbornýma hlavama, budeme s klidem profesionálů říkat věci jako: 'To povedeme tudy, tady se to oseká a..' Anebo: 'Ono by možná bylo lepší jít do kombinovaného bojleru.. Já bych se toho nebál..' A taky: 'Dle našich zkušeností by bylo na místě uvažovat raději o krbové vložce, namísto krbových kamen..' A tak podobně.. Zdržíme se asi tak hoďku, všechno si sepíšeme, případně nafotíme, vezmeme si na vás kontakt, tzn. mobil a emailovou adresu a... A dál? Dál už nic.
Tak takových 'firem' jsem měl na baráku asi deset. Nekecám. Člověk by jim věřil všechno. I tu nezvykle nízkou předpokládanou cenu 'realizovaných' prací. Ale už se prostě neozvou, neberou telefon, jakoby se vypařily. Nerozumím tomu. Proč zkrátka neřeknou: 'Nezlobte se pane, ale takovejma prkotinama nemá naše velkofirma čas se zabývat.' Proč to zkoumaj, fotěj, měřej? Proč pak aspoň nevezmou ten mobil a neřeknou: 'Tak nám do toho vlezlo něco důležitějšího..', nebo tak něco? Asi to bude nějaká hra. Připomíná mi to roli V. Brodského v Babím létě, jak si jezdil prohlížet ty zámečky a hrál si na movitého zájemce. Oni si takhle nejspíš hrajou na ty vodáky, elektrikáře, zedníky, podlaháře.. Jsou to tzv. 'nebudovatelské strategie'.
Když jsem v těchto jejich hrách nebyl zkraje ještě tolik zběhlý, přišla mi občas nějaká poznámka trochu zvláštní. Tak třeba jsem zavětřil, když zástupce firmy, která se s tím nepárala a udělala by rovnou všechno, zahlásil: 'A to chcete vážně vyměnit i tu trubku do studny? To by se ale muselo všechno rozkopat..' Na mojí protiotázku: 'Ale to přece rozkopete vy, když budete dělat ty podlahy..' reagoval zvláštně. Řekl: 'Aha' a jeho společník se na něj zle podíval.. Dnes už mě jen tak něco nerozhodí, nedivím se. 'Tak my vám večer zavoláme, jak jsme to spočítali.' 'Fajn. A děkuju..' Pozítří volám sám. 'Jo..právě na tom dělám, nejpozději zítra se vám ozvu..' I to jsem mu uvěřil. Nikdo se už nikdy neozval, mobil nebere.. Takto mě navštívily čtyři vodácké firmy, tři elektrikáři, několik zedníků a dva od renovací koupelen. Na to aby měl jeden nervy ze železa, což věru nemám.. Ale zvykám si.
Dokonce mě napadlo, že se do té hry taky zkusím zapojit. I když trochu jinak, z jiného konce.. Až se mi ozve ten podlahář, kterýho jsem nakonec skutečně uhnal, že je to teda hotový a že můžu uhradit tu poslední splátku, neřeknu mu rovnou: 'Pane Berane, nic vám už nezaplatím. Máte to bez smlouvy, buďte rád, že jste dostal aspoň něco..', řeknu: 'Jasná věc..není problém. Večer vám to pošlu.' A budu čekat, jak zareaguje, jestli tu hru zná.. Jo - to bude ono. Tak se to dneska dělá. Jednak budu děsně v obraze (tyhle nový hry každej nezná..) a ještě ušetřím. A co mi může? (To, co všechny ty slavný firmy.. Obě půlky...)
