Jak se daří sirotkům na Lesbosu?

Článek navazuje na výpověď lékařky z tábora Moria na Lesbosu: "Děti mají měsíce neléčený svrab. Není tam elektrický proud, výjimečně teče voda k hygieně. Místo 3000, tam živoří 17000 osob".

Reportáž podle: Aktuálně.cz

Tisíce děti jsou stále v utečeneckém táboře Moria na Lesbosu v Řecku. V nelidských podmínkách, bez základních hygienických potřeb, bez vody a elektřiny, bez rodičů, vydány na pospas osudu a situaci, ve které se nalezli, bez vlastního přičinění. Vzpomněl jsem si, jak někteří naší lidé byli v době utečenecké krize překvapeni, že imigranti mají u sebe mobily. To byl pro ně jediný kontakt se světem. K čemu jim jsou mobily, když např.: v táboře Moria, měsíce není elektřina.
Při reportáži lékařky jsem si vzpomněl, jak naši politici ještě nedávno diskutovali o tom, zda bychom měli přijmout 30 - 40 sirotků. Jak paní prof. Válková si ztěžovala, že v Parlamentu museli řešit tuto záležitost sirotků několik hodin, které měli raději věnovat jiným důležitějším věcem! Ptala se před kamerou: "Kde jsou ti sirotci?" Co dělá nyní, jako ochránkyně lidských práv? Tehdy jsem byl zhrozen a to je jenom malá epizoda v celé tragédii nezájmu, apatie, těch v moci postavených, kteří mají vliv nejen ve vlastní zemi, ale i pro určitá řešení globálních problémů. Když se náš premiér dušoval, jak pomáháme v zemích konfliktů a na místech, kde jsou utečenci a vedl silné řeči? Co řeší nyní? Co dělá naše vláda, aby pomohla Řekům zmírnit tuto katastrofu, kromě toho, že zveřejní sumu, kterou poskytla. Ne vše se dá "spláchnout" penězi. Ještě lepší je - přijmout lidskou bytost v nouzi a podat ruku, o dětech ani nemluvě.
Obyčejný člověk, ale i tato lékařka se musí ptát, kde jsou evropští lídři, kteří sice dávají peníze, ale již se dál po nich nepídí, nekontrolují jejich praktické využití. Jak to, že vlivní lidé ve vyspělé EU dovolí humanitární katastrofu takového rozsahu na svém území? Co dělá OSN, která je přímo zodpovědná za zmírnění humanitárních katastrof? To je bezesporu jedna z nich. Jak je možné, že nás to netrápí a že se nás to netýká? Jsem moc vděčný za ty, kteří mají srdce na pravém místě (dobrovolníci, dobrovolnické organizace, zdravotníci). Možná, že právě i díky jejich pomoci a nasazení jsou zachráněny fyzicky i psychicky, alespoň některé děti i dospělí.
Myslím, že napsaný článek, nebo jen moje modlitba a naše apatie nic nezmění na utrpení těchto lidí. Zkusme alespoň obnovit naše myšlení i v situacích, když mluvíme o utečencích, kterých je v naší zemi jako šafránu a máme příležitost cokoliv dobrého učinit. Možná, že tato reportáž nás inspiruje i pro situace, když se nám chce naříkat a ztěžovat si na život v naší zemi.