"Když složí zbraně Hámas, bude klid zbraní. Když složí zbraně Izrael, bude po něm".

Zdá se, že toto rčení vyzkoušené dějinami platí i o konfliktu na Ukrajině. „Když složí zbraně Rusko, bude pokoj v Evropě. Když složí zbraně Ukrajina, nebude, nebo přinejmenším nebudou její okupované oblasti. Ale to i tak neskončí.

Při našem zájezdu do Izraele nám jeden znalý Izraelec řekl, že: “Když odložíme zbraně, ztratíme bdělost na 24 hodin, je po nás. Myslím, že se tato předpověď o ztrátě bdělosti a válce naplnila v současné době.

Zdálo se mi, že nebudu takto složitou a těžkou situaci v Izraeli komentovat. Možná mi to ani nepřísluší ani tomu všemu nerozumím.

Ale po dnešní zkušenosti jsem se rozhodl, že nemohu mlčet a jen tupě zírat na to, co se děje kolem nás. Je zřejmé, že Izrael je v „kleštích“. Je pod tlakem národů,  je ohrožena jeho existence. Zatím využívá dva způsoby. Je to:

1. Snaha po zničení agresora
2. Židé se modlí.  Podle některých zdrojů po celých 24 hodin probíhají modlitby Židů u „Zdi nářků“, kteří přijíždějí do Jeruzaléma, aby vyprošovali u Boha pomoc a záchranu. Zároveň podle Písma vyznávají své hříchy, špatné věci.

Má Izrael právo usilovat o zničení Hámasu? Zdá se, že podle výše uvedených rčení o složení zbraní, nemá jinou možnost. Je to veliké dilema a nechci se pouštět do dalších úvah. Jen jsem si uvědomil, že už v díle „Vyšší princip“ stařičký profesor po popravě studentů řekl: „Že atentát na tyranu není zločinem.“ To může znamenat pro dnešní dobu, že boj proti teroristům, agresorům není zločinem. Při tom, jako milovníci pokoje prožíváme dilema, protože stále teče krev na obou stranách.

Důvodem k napsání tohoto článku mě vede tato dnešní  informace o srocení davu na letišti v dagestánské Machačkale na jihu Ruska. V  neděli večer vtrhlo asi patnáct set lidí s palestinskými vlajkami, kteří se na letištní ploše pokoušeli dostat do letadel, autobusů a mezi pasažéry vyhledávali Židy a „běžence z Izraele“ ze spoje z Tel Avivu. Při násilnostech bylo zraněno nejméně 20 lidí, z toho devět policistů.

Zároveň s husí kůží po těle mi naběhla myšlenka – to je pogrom na Židy. To je zlé, to se nám vrací dějiny. Ještě nedávno jsme si mysleli, že naše generace již nezažije válku a máme ji. O pogromech na nějaký národ ani nemluvě. A máme je v živém přenosu. Myslím si, že je čas, aby křesťané i jiné organizace zvedli svůj hlas a postavili  se proti nenávisti vůči Židům. Proti zjevnému a veřejnému antisemitismu. Ale i proti rasismu ve všech formách vůči jiným národům. Tak jsme to slyšeli a vidíme ve filmech, jak vypadaly pogromy proti Židům v Německu. Hordy mladíků s klacky v ruce, bili hlava nehlava, zabíjeli na ulicích, posílali na smrt do plynu. A lidé přihlíželi a byli zticha, byli lhostejní, báli se, nebo tiše souhlasili s násilím.  Než pak přišli taky pro ně. A už se neměl kdo ozvat v jejich obraně.

Je zřejmé, že pokud by dostali včera tito šílení lidé do rukou na letišti nějakou osobu židovského původu, tak by ho roztrhali na kusy. Jako divá zvěř. Díky Bohu, že se tak nestalo. Ale to se opravdu kdekoli jinde může stát.

To, co mně ještě znepokojuje, že současná situace nebude k prospěchu utečencům, kteří budou hledat útočiště v našich zemích. Víte, že můj vztah byl vždy k těmto lidem příznivý a doposud se snažíme nějakým způsobem podporovat ty, kteří přicházejí z blízkého východu a Afriky.

Zdá se mi, že budeme muset řešit toto dilema. Jakým právem budou spoléhat na naší pomoc, pokud nenávidí Židy  a souhlasí s teroristy? Jak mohou očekávat naše přijetí, když nepřijímají a pohrdají jiným národem. Měli by své postoje vyjádřit, nebo nikoli?

Mám dobrého přítele ze Sýrie, který u nás žije s manželkou a malými dětmi již několik let.  Je věrným Muslimem. Hodně mluvíme spolu o víře v Boha. Tak se snažím nějakým způsobem podpořit jeho rodinu u nás, ale i v Sýrii. Vzpomněl jsem si, že mi jednou řekl: „Nemám rád Židy.“ Proč, jsem se ptal. Jsou špatní, dělají špatné věci. V současném kontextu mi to dochází. Mám ho podporovat, když nemá rád Židy? Já je mám rád, včetně jeho národa i dalších.

To, co si Muslimové neuvědomují, že dokonce překračují slova svého Proroka, který doporučoval udržovat pěkné vztahy k lidem knihy – k Židům a křesťanům. Proč usilují o zničení židovského národa? Proč jednoznačně neodsoudí terorismus.

Kdysi jsme měli zato, že problémem utečenecké krize je rozdíl kultur a náboženství. Nyní se valí  mnohem větší „balvan“. Nenávist vůči Izraeli. Tato doba to před námi obnažuje.

Moc si vážím postojů našich politiků vůči Izraeli. Jsou jednoznačné. I když prohlášení paní ministryně obrany Jany Černochové probudilo vášně, ale vyjádřila jasně a upřímně svůj názor. Myslím, že je příkladem pro nemastné, neslané, mlžící postoje, nejen v této kauze.

Budeme i nadále pomáhat utečencům? Myslím, že ano. Je to naše služba i poslání. Ale budeme zřejmě o těchto jejich postojích mluvit otevřeně. Je totiž naděje, že díky našemu přijetí, Kristově lásce a působení Nového zákona budou prožívat svobodu od nenávisti, antisemitismu a zlostí na to, co je evropské a demokratické.

Nevidíme jinou možnost, jiné prostředky pro změnu nitra, než evangelium Kristovo – „indžil“. Mnozí imigranti především Muslimové po něm sahají  a touží po našich modlitbách.

Existuje nebezpečí, že budeme tyto lidí „házet do jednoho pytle“. Neměli bychom to dělat. Máme zkušenost s utečenci, kteří chtějí žít v pokoji se svými blízkými  a věřím, že mnozí z nich nesrší nenávistí a zlobou, vůči jiným národům, ani vůči nám.

Poslední biblický citát je motivací pro církev dnešní doby. Otevřme ústa, pokusme se zmírnit bídu současného světa. Postavme se zlu a bezpráví. Postavme se proti pokusům vyvolávat vášně, zlobu, rasistické postoje a zlost mezi námi. Udělejme, co záleží od nás,  podporujme to, co od nás nezáleží.

Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Přísloví 31, 8-9).