Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Padesátitisícová Papantla je známá jako centrum totonacké kultury, ale před Totonaky v této oblasti dominovali ještě Olmekové a Huastekové. Přibližně čtvrtina zdejší populace stále ještě mluví původním indiánským jazykem a mnoho z nich nosí tradiční kroje. Většinou se jedná o venkovské obyvatelstvo, ale nezřídka na osobu v typickém bílém úboru narazíte i v centru města, kam venkované dojíždí prodávat své výrobky a výpěstky. Na podobnou kulturní bombu už ve větších mexických městech spíš nenarazíte.
video - centrum města s nádherným reliéfem na městské zdi
Úplně nejvyhlášenější atrakcí Papantly jsou ale tzv. Voladores, neboli Letci. Tento pradávný rituál, kdy se odvážní muži vrhají střemhlav z 35m vysokého kůlu jištěni pouze úvazem v pase, byl v roce 2009 zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO. Tato atrakce si časem jistě zaslouží samostatný článek.
video - voladores a dominanty města
video - voladores, pohled zblízka
Přibližně dvacet minut od Papantly se nachází světoznámý pyramidový komplex El Tajín, který byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Toto místo s rozlohou přes 105 km čtverečních bylo obýváno přibližně od roku 5600 př. n. l. až do roku 1300 n. l. Po dalších pět století pak zůstalo ukryto v džungli a Španělé jej objevili až na konci 17.století. El Tajín je nejnavštěvovanější památkou celého Veracruzu a ročně jej navštíví přes 650.000 turistů z celého světa.
video - pyramidový komplex El Tajín
I to byl důvod, proč nám Imelda doporučila právě toto místo. Angličtina je zde logicky potřeba jako sůl. Město navíc již několik let usiluje o zařazení na oficiální seznam nejvyhlášenějších mexických destinací. Titulem "pueblo mágico" (magické město) se pyšní jak Bacalar, tak Coatepec, tedy místa, kde jsme již v rámci pilotního projektu United Vision působili. Radnice Papantly dělá vše pro to, aby v letošním roce byl tento důležitý titul konečně přidělen i jí.
Měsíc před ukončením pilotní fáze v Coatepecu a Jalcomulcu jsme proto s Imeldou vyrazili na otočku do pět hodin cesty vzdálené Papantly. Sešli jsme se se sympatickou Zelmou, Imeldinou kamarádkou, které jsme předeslali náš úmysl začít v jejím městě budovat další základnu United Vision. Dvaadvacetiletá absolventka studia mezinárodních vztahů nadšeně souhlasila s nápadem, aby se stala místní koordinátorkou Mujeres Productivas a půdu pro nás připravila.
Když jsme se po měsíci přesouvali do Papantly definitivně, doufali jsme v zajištěné ubytování a zorganizované studijní skupiny. Chtěli jsme s výukou začít co nejdříve, do návratu do Evropy zbývalo pouhých osm týdnů a během této doby bylo nutné místní obyvatele a politiky přesvědčit o dlouhodobé potřebnosti našeho projektu v jejich oblasti.
Bohužel, nejčerstvější zprávy nebyly zrovna povzbudivé. Během měsíční propagace výukových kurzů se Zelmě přihlásilo pouhopouhých 5 studentů. A navzdory značnému úsilí se nepodařilo sehnat ani skromné ubytování s internetem. Po počáteční euforii tak přišlo vystřízlivění a nutnost narychlo zformulovat záložní plán. Pokud bude situace neřešitelná, budeme se muset vrátit a pokračovat ve výuce v Coatepecu a Jalcomulcu.
Do Papantly jsme tak v pondělí ráno odjížděli se smíšenými pocity. Imelda navrhla, že s námi v novém místě zůstane první dva dny a že se společně pokusíme studenty sehnat. O tom, kde první dvě noci složíme hlavu, neměl nikdo z nás ani ponětí.
A boj o přežití mohl začít ...
---
www.UNITED-VISION.org
TEACH - LEARN - CREATE
